Ve švédských vánočních legendách hrají hlavní postavu skřítci. Dříve to byl Tomtegubbe, skřítek hospodáříček, který celý rok pečoval o hospodářství a jako odměnu dostal o Vánocích misku rýžové kaše. Později se objevil dědeček Jultomte. Skřítek hospodáříček mu propůjčil svou podobu a svatý Mikuláš ho inspiroval k rozdávání dárků.

Jak vypadá švédský Štědrý den? Přípravy k večeři končí ve tři. V tu dobu celé Švédsko zapne televizi a sleduje Kačera Donalda. To je tradice přetrvávající několik desetiletí. Patří ke švédským Vánocům stejně jako Mrazík k českým. Na stole nesmí chybět vánoční šunka, masové kuličky, zelí, párečky, klobásky a hlavně – sleď. V jakékoli podobě – nakládaný v hořčici, v rajčatech, gratinovaný s bramborem.
K večeři se pije glögg, silnější podoba svařeného vína. Nechybí ani pálenka. Její pití je samo o sobě slavností. Zpívají se snapsvisor – krátké panákové popěvky. Po každém z nich následuje mohutný doušek ze sklenky. Švédové zpívají rádi a hodně. Po rozdávání dárků, které obstará tatínek převlečený za skřítka, je čas na kávu a něco sladkého. Kaše z rýže, mléka a šlehačky se servíruje politá šťávou z ovoce. Do hrnce se hodí mandle. Ten, kdo ji najde v talíři, bude mít podle staré tradice do roka svatbu.

Ve Španělsku přicházejí Tři králové, kteří sice slaví svůj svátek až v lednu, ale nadělují už o Štědrém dnu. Děti jim jdou ulicemi v ústrety s rozsvícenými lampiony.

Na Štědrý večer obcházejí děti na vesnici všechny domy a zpívají vánoční koledy. Za to dostávají malé sladké odměny. Dárky se rozdávají až 1. ledna, na den sv. Basileje, který je obdobou Santa Clause.

Stejně jako na Sicílii a ve Španělsku se i v Rusku Vánoce slaví později, 7. ledna. Ale z jiného důvodu. Vzhledem k pravoslavné tradicie zde Štědrý večer v prosinci neujal a slaví se podle juliánského kalendáře. Na slavnostní stůl přijdou především bezmasá jídla a ryby. V dobách Sovětského svazu se dárky nadělovaly první novoroční den. Nyní je děda Mráz nechává pod jolkou na konci prvního lednového týdne.

Vánoce se zde slaví podobně jako u nás. Začínají většinou 1. prosince a lidé se začínají na ně připravovat již několik týdnů dopředu. Vyrábí zde adventní věnce většinou v barvě zelené a fialové.Tradice těchto věnců pochází právě z Rakouska. Stejně jako u nás, i zde si lidé řežou „barborky“ a Mikuláš naděluje dobroty. Počínaje Adventem začínají hospodyňky péct štoly, cukroví a vánočky, aby se cukroví dobře zaleželo.
Ke štědrovečerní večeři se podává ryba a drůbež , cukroví, vánočky, štoly a jablečný mošt.
Dárečky pod vánoční stromeček naděluje Ježíšek.

Portugalci slaví na Štědrý den ráno svátek zvaný „consoda“. Na stůl prostírají talíře pro duše mrtvých, kterým servírují jídlo. Věří, že tento skutek jim v příštím roce přinese štěstí. Oslavy Vánoc jsou spojené se silným náboženským založením Portugalců.

V Polsku se věří, že v čas vánoční opouští Ježíšek nebe a přijíždí na oslátku mezi lidi. V každém bytě je proto připraveno pod stromečkem trochu sena pro oslíka. Ke slavnosti se sejde celá rodina i s prarodiči a s jinými příbuznými. Zhasnou světla lamp a zažehnou svíčky prskavky na vánočním stromě. Pod stromečkem leží zabalené roztomilé dárky. Na každého je pamatováno, dárek dostane i ten, kdo nebyl očekáván. Když jsou všechny dárky rozbalené, rozezní se dům zpěvem. Za okny ve všech domácnostech čekají děti s nosíky přitisknutými na sklo. Dívají se na nebe, aby zahlédly první zářící hvězdu. Teprve potom, když se hvězda objeví, posadí se všichni ke sváteční večeři. Na slavnostně prostřeném stole stojí svícen, pod kterým leží peníz, jenž má chránit dům před chudobou. Paní domu prostře vždy jeden příbor navíc pro neočekávaného hosta. I kdyby zaklepal na dveře úplně neznámí člověk, je pozván ke stolu. Před jídlem se rodina pomodlí, otec přečte z Bible o narození Ježíše Krista v Betlémě. Potom přijde na stůl vánoční pečivo. Každý dá ze svého kousek sousedovy a popřeje mu při tom všechno nejlepší. Potom začne slavností vánoční večeře, která se skládá z mnoha jídel. Začíná se polévkou z červené řepy, které se říká boršč. Chybět nesmí brambory se zelím a houby. Nejdůležitější je ale smažená ryba – nejčastěji kapr. Večeře je ukončena moučníkem. Bývá to makový koláč, potom sušené ovoce, fíky a datle. Úplně naposled přijde na řadu rozmanité cukroví. O půlnoci chodí lidé na pastýřskou mši, nazývanou Pasterka.

O vánočním večeru dostávají dárky i zvířata. Nezapomíná se na ně, vždyť byli prvními svědky Ježíškova narození a jeho nejbližšími společníky ve chlévě. Legenda vypráví, že zvířátka o půlnoci promluví lidskou řečí a sdělují si, jak s nimi lidé zacházejí.

K nizozemským dětem připlouvá každý rok ze Španělska svatý Mikuláš – Sinterklaas se svými pomocníky, černými Petry (mouřeníny – u nás něco jako čerti).
Pátý prosinec je v Nizozemsku mnohem populárnější než Vánoce a Sinterklaas je důležitější postava než Kerstman, který přichází na Vánoce.

Proto čekají tisíce lidí na Sinterklaase už v polovině listopadu na pobřeží u městečka Pier, kde vystupuje na svém bílém koni na holandskou zemi. Sinterklaas se pak vznáší nad střechami a krásně zabalené dárky sype komínem přímo do domů. A co se v Nizozemsku jí? U vánoční slavnostní tabule se podává pečený králík s brusinkami.

Kde se slaví Vánoce podobně jako u nás? Kde se mluví o Ježíškovi? Je to především v ostatních zemích bývalého Rakouska-Uherska a v Německu.

Kapra jako hlavní štědrovečerní jídlo lze ale v Evropě najít jen stěží. Snad jen v sousedním Bavorsku. V celém Německu ale existuje řada nejrůznějších štědrovečerních tradic.

Dárky nemusí roznášet jen Ježíšek. Na některých místech mu pomáhá i Weinachtsmann s dlouhými zrzavými vousy, který cestuje na osedlaném větru. V minulosti měl přitom více povinností než dnes. Při své vánoční misi prý například v pytlích odnášel zlobivé děti metlou trestal nevěrné ženy.

Zde se slaví Vánoce naplno a podle starých zvyků a tradic, jelikož Malta je katolická země. Lidé zde zpívají koledy, staví živé Betlémy, hrají příběh o narození Ježíše Krista.
Jako štědrovečerní večeře se zde podává krocan a pudink.

Vánoce zde začínají první adventní nedělí, kdy ve většině rodin lidé pokládají na stůl svatoštěpánský koláč, který musí vydržet až do Tří králů. Pod ubrus zde ukládají pár zrnek obilí a trochu sena jako symbol vděčnosti a přání dobré úrody.
Na Štědrý den se všichni postí. Štědrovečerní večeře začíná s východem první hvězdy nebo až se setmí. Po přípitku si rodina rozdělí jablko a podělí se se všemi, což znamená se si budou všichni pomáhat a věřit si. Dále následují oplatky s medem a česnekem, aby byli všichni po celý příští rok zdrávi. Potom přichází na řadu rybí polévka (halászlé), smažený kapr a bramborový salát.
Dárky si rodina rozdává již před štědrou večeří a po ní si všichni užívají rodinnou pohodu. O půlnoci chodí všichni do kostela, což se považuje společenskou povinnost.

„Schéi Chrëschtdeeg“ je pozdrav, kterým se lidé zdraví v Lucembursku a dal by se přeložit jako „hezké vánoční svátky“. I v Lucembursku jsou Vánoce rodinným a religiózním svátkem (dárky roznáší Ježíšek); rodina se schází k typickému zimnímu jídlu, kterým je černý pudink s mačkanými bramborami a jablečnou omáčkou.

I pobaltské státy se po rozpadu SSSR vrátily ke svým tradicím. Například v Litvě se Vánoce začaly slavit znovu 24. prosince.

Podle staré litevské tradice se rodina sesedne ke stolu, jakmile se na nebi rozzáří první hvězda. Pokud existuje nebezpečí, že bude zataženo nebo padne mlha, pozorují lidé hvězdy několik dní předem, aby určili ten správný čas.

Štědrovečerní večeře musí mít dvanáct chodů – jako apoštolů. (Stejně je tomu například na Ukrajině.) K Litevským vánočním specialitám patří makové mléko. Maková semena se vylisují, přidá se med a mléko. Nesmí chybět ani ryba a brusinkový kompot. Zbytek je jedno. Kromě ryb se ale na stůl nesmí dostat žádné maso. Ten den totiž musí člověk prožít s ostatními lidmi a zvířaty v míru.

Podle tradice se stůl prostírá i pro mrtvé. Po večeři se jídlo nesklízí, nechává se přes noc, protože se podle legendy v tu dobu přicházejí najíst mrtví. Kaledu Senis – Děda Vánoce (nebo Vánoční Stařík) chodil dříve oblečený v kožichu. Dnes vypadá jako Santa Claus.

V této zemi je velice málo křesťanů ( jen pouhých 12 % obyvatelstva). Z tohoto důvodu slaví Vánoce spíše turisté nebo přistěhovalci a to podle zvyklostí své země. Místní lidé se schází na jednom místě, kde probíhají velké oslavy typu barbecue.
Větší oslavy zde jsou však na Silvestra. Tohoto bujarého veselí se účastní i někteří domorodci.

V Itálii pomáhá se spravedlivým rozdělením dárků, jako snad jediná v Evropě, žena. Befana, ošklivá vánoční čarodějnice s předobrým srdcem, létá s nůší plnou dárků na svém koštěti. Aby se balíčky dostaly k těm, kteří na ně čekají, nebojí se Befana krkolomných kousků a do domácností proletí klidně komínem. Ale zřejmě proto, že se Befaně nedaří všechno stihnout, dostávají italské děti v některých regionech dárečky 24. prosince večer, jiné se dočkají až 25. prosince ráno a na Sicílii unavená Befana na svém koštěti doletí až na Tři krále. Děti tam své dárky najdou až 7. ledna ráno.

Irové dávají na Štědrý večer do oken svíčky, aby posvítili na cestu Svaté rodině a dalším poutníkům. Po štědrovečerní večeři dávají lidé na stůl chléb a mléko pro Josefa, Marii a malého Ježíška a dveře domu zůstávají nedovřené. To vše jako symbol pohostinnosti.

Jelikož je tato země pokrytá sněhem a ledem a stromeček by jste zde těžko hledali, musí si ho lidé, kteří zde bydlí objednat. A to třeba i půl roku dopředu.
Stromeček si zde zdobí papírovými květy a musí být kolem něj místo, aby se kolem dalo dobře tancovat. Tancování kolem vánočního stromečku je hlavní vánoční zvyk, který se zde dodržuje.

Ve Francii slaví Štědrý den stejně jako u nás 24.12. Dárečky naděluje Santa Claus, ale pod jménem Pere Noël. Dárky naděluje na rampu krbu nebo pod nazdobený stromeček. Francouzi si velice potrpí na honosnou vánoční výzdobu, a to nejen doma, ale i venku – podobně jako Američané.
Na štědrovečerní stůl zde patří vánoční krůta a dezert ve tvaru polínka tzv. vánoční poleno. Vánoční večeře nezapře vyhlálšenou francouzskou kuchyni, mívá až 12 chodů.

25. prosince je zde zvykem pozvat k obědu bezdomovce nebo sirotky. K jídlu se podávají francouzské delikatesy např. ústřice, žabí stehýnka, krocan s nádivkou nebo šneci.

V další ze severských zemí, Finsku, prý za polárním kruhem v malé vesničce poblíž Rovaniemi, žije sám Santa Claus. Každý rok ale odlétá se svým sobím spřežením hlavně za dětmi ze Spojených států. Ve Finsku má totiž tenhle břichatý, růžolící a bělovousý děda silnou konkurenci – velkého Ukko. Ten se sice od Santa Clause moc neliší – podle legendy má dlouhé bílé vousy až do pasu a půlmetrovou červenou čepici s rolničkou – místo spřežení sobů ho ale při rozdávání dárků prý doprovázejí malí veselí mužíci.

Vánoce zde lidé slaví stejně jako u nás a to 24. prosince. Dárky naděluje Vánoční děda, tzv. Jöuluvan, který má dárky schované v obrovském pytli. S ním mu pomáhají skřítkové a sobi z dalekého severu. Dárečky dostávají, jak děti, tak i dospělí.
Štědrý den je hlavně rodinnou oslavou. Sváteční večer začíná v Estonsku návštěvou kostela. Po návratu rodina zasedá ke svátečně prostřenému a na pochoutky – bohatému stolu. Nejčastěji se zde objevuje vepřové maso s kysaným zelím, pečená jelítka nebo pečená husa s jablky. Najdete zde i ovoce a zeleninu jako: jablka, brusinky, nakládanou zeleninu, houby,…

V Dánsku a Norsku obdarovávají děti také tradiční postavičky. V Dánsku Jullemand, v Norsku Nisse.

Zatímco Švédové si ale pochutnávají na rybách – sledi nebo tresce v bílé omáčce, Dánové si ke štědrovečerní tabuli dávají husu nebo kachnu s červeným zelím a Norové se těší na pečená kuřata a (stejně jako Švédové) na sladkou kaši.

Zvyky západního světa už stačily ovlivnit i asijské země. Například Japonci také znají Santa Clause. Nemá však pro ně náboženský význam. Vánoce jsou čas, ve kterém si dárky předávají hlavně zamilovaní. Daleko důležitější je pro ně Nový rok. Stejně tak to je i v nejlidnatější zemi světa – Číně. Přestože mají zcela odlišné náboženské a kulturní pozadí, v prožívání normálních lidí se od sebe české Vánoce a čínské svátky Nového roku až tak neliší.

Čínský Nový rok je svátek, kterým se oslavuje příchod nového lunárního roku. Proti českým Vánocům je opožděný zhruba o měsíc. Stejně jako o Vánocích je důležité, aby se u večeře sešla celá rodina. Lidé si sice nedávají dárky mezi sebou, ale obdarovávají děti. Ty dostávají červené obálky s penězi. Na obálkách je blahopřejná symbolika podle toho, v jakém znamení rok je.

I zdobení stromečku má v Číně paralelu. V předvečer svátků se na dveře musí vylepit symbol nového roku. Vylepují se také bůžci bohatství, to jsou dvě děti – chlapeček a holčička. Na dveře se ještě dává červený papír se znakem pro štěstí. Musí se ale pověsit vzhůru nohama, protože čínsky zní slovo „otočit“ stejně jako „přijít“. To znamená, že když člověk řekne: „otočené štěstí“, znamená to i: “ štěstí přichází.“
Praktická čínská pověra, kterou by jistě ocenil i nejeden Evropan, říká, že do konce roku musí člověk uhradit všechny své dluhy.

Dárky u nás naděluje 24. prosince Ježíšek. Je to den, narození Ježíše Krista – příchod Spasitele. Jsou to svátky klidu, míru a pokoje.

Legenda vypráví o tom, že se pastýřům zjevil anděl a zvěstoval jim, že se v Betlémě narodil Spasitel. Všichni pastýři a prostí lidé se vydali na cestu tím směrem, který jim ukázal anděl. Putovali za hvězdou, kterou nesl jeden z nich na tyči. Došli až do Betléma a tam na seně v chlévě ležel v dřevěných jesličkách Ježíšek. U něho byla jeho matka Marie a Josef. Děťátko zahřívali svým dechem vůl a osel. K Ježíšku přistupovaly zástupy lidí bohatých i chudých a přinášeli mu dary. Každý mu daroval, co měl a kdo nic neměl, tak mu aspoň zazpíval, jak se zpívá v koledách.

O historii tohoto svátku, zvyky a mnoho dalšího se dozvíte v sekci Historie vánoc.

Vánoce zde slaví až 6. ledna. Samozřejmě i zde si lidé strojí vánoční stromeček. Dárky pod něj naděluje Děda Koleda.
Štědrovečerní večeře se skládá většinou z vepřového masa, čočky, fazolí a rýže. Hospodyňky pečou cukroví a pečivo z vánočkového těsta. Tvoří z něj takové vrkoče, které potom dále různě zdobí.
Na venkově lidé dodržují starý zvyk. Vánoční ubrus prostírají na slámu, která je podlaze a na něj hospodyně nosí štědrovečerní pokrmy. Symbolizuje to Betlém a chudobu, ve které se Ježíšek narodil.

Jelikož zde žije hodně národnostních menšin např. Němci, Španělé, Japonci a hlavně Portugalci (Brazílie je bývalou Portugalskou kolonií), většina tradic pochází právě z těchto zemí.
Vánoční stromeček je většinou umělý.Dekorace je převážně z řezaných květin. Lidé na ulicích tančí a zpívají a přejí si všechno nejlepší. Navštěvují kostely a mše, které se konají pod širým nebem. Tyto oslavy se konají až do Tří králů.
Dárečky naděluje Papai Noel, který prý žije v Grónsku a na sobě má pouze košili a kalhoty.

Ke štědrovečerní večeři se podává nadívaný krocan, mořské ryby, šunka, ovoce a cukroví. Ve velkých městech se konají velkolepé ohňostroje.

V dřívějších dobách byly belgické Vánoce především rodinným svátkem. Teď však i v Belgii řádí americký Santa Claus. Typickým belgickým vánočním zvykem je, že všichni, mladí i staří, jdou po rodinné oslavě 25. prosince odpoledne bruslit na zamrzlé zavlažovací kanály.

Jelikož je v Austrálii mnoho národnostních menšin, každá rodina udržuje tradici své země. Nejvíce je zde však Angličanů, takže převládají zvyky z Británie.
Dárky tedy naděluje převážně Santa Claus nebo Ježíšek a to z 24. na 25. 12. Stromeček je většinou umělý nebo v květináči a štědrovečerní hostina se koná převážně venku. Na stole můžeme najít krocana, kuře, těstoviny, různé saláty, mořské plody, zmrzlinu a švestkový nákyp s ořechy a rozinkami, politý vaječným koňakem. A samozřejmě chlazené nápoje, jelikož zde právě vrcholí léto.

Zde slaví Vánoce 6. ledna. Jelikož Argentina se nachází na druhé polovině zeměkoule, vrcholí zde právě léto.
Přesto i tady lidé zdobí vánoční stromeček, i když ne takový, na který jsme zvyklí my. Většinou se jedná o stále zelené stromy, které jsou posypány chomáčky bavlny, což připomíná sníh na stromech.

Štědrovečerní večeře se koná na rozdíl od nás venku u stolů zdobených pavím peřím. Hlavním jídlem je pečený páv nebo i pečené selátko, exotické ovoce a chlazené nápoje.

Dárky naděluje kůň Magi. Den před Štědrým dnem mu lidé chystají před dveře příbytků misku s vodou a trochu sena, aby na své pouti netrpěl hladem a žízní.

V Anglii se nadělují dárky podobně jako v Americe a to až ráno na Boží Hod vánoční, což je 25. prosince. Santa Claus přichází v noci krbem a nasype dárky do punčoch, které děti večer ke krbu položily. Pravá hostina začíná 25. prosince a nerozlučně k ní patří pečený krocan. Ten nesmí chybět na žádném stole. Tradičním zákuskem je vánoční pudink. Dělá se z mouky, vajec, tuku, oříšků, rozinek, švestek a jiného sušeného a kandovaného ovoce, mnoha druhů koření a dalších přísad. Připravuje se většinou den předem, protože se musí velmi dlouho vařit v pudinkové formě. Není tedy jako náš pudink, ale spíš nákyp podobný bábovce. Dodnes je zvykem, že se v něm ukryje stříbrná mince pro štěstí.

Vánoční výzdoba v pokojích je trochu jiná než u nás. Nad dveřmi visí kytice jmelí a kdo si pod ni stoupne, může být políben. Jmelí bývalo dříve posvátnou rostlinou, která údajně vyháněla vše zlé z chalupy. Dveře ale nezdobí jen jmelí, ale i břečťan nebo cesmína, mnohdy spletené do věnců a zdobené různými barevnými stuhami.

K vánočnímu stromu se ve Velké británii váže krásná legenda. Podle ní v horách přebývá dobrácký a štědrý vládce Vánoc. Vchod do jeho jeskyně hlídá 63 trpaslíků. Když nastanou Vánoce, vykřikne třiašedesátý trpaslík před vchodem do jeskyně: „Vánoce!“ a trpaslíci vyběhnou do lesů kácet jedle. Stromky slavnostně ozdobí a v žádném domě potom nemůže takový vánoční stromeček chybět.

Americký symbol vánoc je Santa Claus. Je to bělovlasý, baculatý stařík, který naděluje dárky především ve Spojených státech. Původně byl zobrazován různě. Americké děti ho v devatenáctém století znaly jako břichatého holandského námořníka s dýmkou a v zeleném kabátku. (Což souviselo s tím, že právě holandští přistěhovalci do Ameriky přivezli svého svatého Mikuláše – Sinterklaase, ze kterého se pak Santa vyvinul.) Jeho dnešní podoba však nevznikla na základě lidové tvořivosti, ale na zakázku Coca-Coly.

V roce 1931 totiž Santu pro reklamní kampaň společnosti nakreslil malíř Haddon Sundblom. Zadání znělo: zobrazit Santu ve firemních barvách. Legendární postavičku Sundblom vypodobnil jako veselého, baculatého staříka s bílým plnovousem, který se nedělá starosti s nadváhou, chodí vždy pečlivě oblečený do červeného pláště s hermelínovým lemem a pes kulaťoučké bříško si utahuje kožený páse. Tato jeho podoba díky každoročním reklamním kampaním Coca-Coly pronikla do celého světa.

Podle legendy bydlí Santa Claus ve Finsku za polárním kruhem se svojí ženou. Balíčky mu pomáhají připravovat skřítci a pak je rozváží na saních tažených soby. Do domácností vchází krbovými komíny, dárky pro děti nechává v připravených ponožkách připevněných na okraji krbu.

Původ této postavy se odvozuje od svatého Mikuláše, biskupa v Mytře (území dnešního Turecka). O svatém Mikuláši si přečtete v sekci Historie vánoc.