I pobaltské státy se po rozpadu SSSR vrátily ke svým tradicím. Například v Litvě se Vánoce začaly slavit znovu 24. prosince.

Podle staré litevské tradice se rodina sesedne ke stolu, jakmile se na nebi rozzáří první hvězda. Pokud existuje nebezpečí, že bude zataženo nebo padne mlha, pozorují lidé hvězdy několik dní předem, aby určili ten správný čas.

Štědrovečerní večeře musí mít dvanáct chodů – jako apoštolů. (Stejně je tomu například na Ukrajině.) K Litevským vánočním specialitám patří makové mléko. Maková semena se vylisují, přidá se med a mléko. Nesmí chybět ani ryba a brusinkový kompot. Zbytek je jedno. Kromě ryb se ale na stůl nesmí dostat žádné maso. Ten den totiž musí člověk prožít s ostatními lidmi a zvířaty v míru.

Podle tradice se stůl prostírá i pro mrtvé. Po večeři se jídlo nesklízí, nechává se přes noc, protože se podle legendy v tu dobu přicházejí najíst mrtví. Kaledu Senis – Děda Vánoce (nebo Vánoční Stařík) chodil dříve oblečený v kožichu. Dnes vypadá jako Santa Claus.