Bude zima, bude mráz,
kam se, ptáčku, kam schováš?
Schovám se do křoviny,
to budou mé peřiny.

Bude zima, bude mráz,
kam se, ptáčku, kam schováš?
Schovám se já pod hrudu,
tam tu zimu přebudu.

Bude zima, bude mráz,
kam se, ptáčku, kam schováš?
Schovám se do javora,
to bude má stodola.

Bude zima, bude mráz,
kam se, ptáčku, kam schováš?
Schovám se já do bezu,
až přestane, vylezu.

Jak peřina za peřinou
po obloze mraky plynou.

Pár těch peřin puklo mrazem,
peří se z nich sype na zem.

Honem, děti, máme práci:
Ať tu stojí sněhuláci!

Mráz už zasklil všecky louže,
kdo má nohy,
ten se klouže,
neleká nás ani pád,
správný kluk se nesmí bát.

Zima, zima už je tady,
radosti je plno všady.
Postavíme sněhuláky,
bambulaté pajduláky.

Bílá zima, modré mrazy,
sněhuláci celí nazí.

-Proč si, sněhuláku náš,
ze zimy nic neděláš?

-Nic lepšího nad mráz není,
zima je mé potěšení;

Modrá zima, bílý sníh,
děti v teplých čepicích.

Chumelí se, chumelí,
maminka jde pro jmelí

a tatínek pro ovoce,
už se těším na Vánoce.

A kdy budou? Hnedle, hnedle.
V předsíni už stojí jedle.

Vločky, vločky, bílé peří,
blázen každý, kdo vám věří!

Bílé vločky, hvězdné nebe,
sotva spadnou, již nás zebe.

Vločky, vločky, ach, to láká
postavit z vás sněhuláka!

Vločky, vločky, jak jste hbité,
škoda že se rozpouštíte!

Vánoce mám nejradši,
když jsme všichni spolu,
to se nikdo nemračí,
času máme horu.

Vánoce mám nejradši,
to jsou pěkné svátky,
táta má čas na vláčky,
máma na pohádky.

Společně teď jídáme
a pijeme kolu,
koledu si zpíváme
u jednoho stolu.

Jdeme spolu na výlet
– to je prostě prima,
za ruce se držíme
a není nám zima.

Společně si hrajeme,
pak si povídáme,
máme čas si všichni říct,
že se rádi máme.

Vánoce mám nejradši,
říkám vám to znovu,
to se nikdo nemračí
a jsme všichni spolu.

Kdybych já byl kouzelník,
pošeptal bych zlehýnka,
ať má na mě pořád čas
můj táta i maminka.

Běžela liška po ledu,
ztratila klíček od medu.
Kdo ho má, ať ho dá,
ať se liška nehněvá.

Běžela liška k háji,
hoňte si ji, páni!
Já ji honit nebudu,
zmeškal bych já koledu.

Hej, dědečku, koleda,
dejte voříšek nebo dva;
nedáte-li voříšek,
vezmeme si kožíšek,
hodíme ho do louže,
von se vám tam zamaže,
hodíme tam kocoura,
von vám ho tam zacourá.

Dědečku, dědečku, koleda,
dejte voříšek nebo dva;
nedáte-li voříšek,
spálíme vám kožíšek,
dáme vám ho do pekárny,
von se vám tam na prach spálí,
dáme vám ho do pece,
von se vám tam upeče.

Zase už voní jehličí
s jablky na stromečku.
Od dveří zima zafičí,
zdvih vítr sněžnou vlečku.
Rolničky slyším poznova
zacinkat nad závějí
a k teplým stěnám domova
se choulím nejúžeji.

I tam kde nikdo nečeká,
dnes milé hosty mají.
Vzpomínky. Přišly zdaleka
a k stolu přisedají.
O čem tu šeptem hovoří
tak důvěrně a známě?
O štěstí? Lásce? O hoři?
Čím podepřou nám rámě?

Zase už voní jehličí
s jablky na stromečku.
Od dveří zima zajičí
zdvih vítr sněžnou vlěčku.
Rolničky slyším poznova
zacinkat nad závějí
a vlahé kouzlo domova
cítím hřát nejtepleji.

Holky lezou za kamna,
že je zima náramná,

ale správný chlapec
nepoleze na pec.

Já jsem chlapec z Nuslí,
kde to všechno bruslí,

než bude čas k obědu,
stokrát kolo objedu.

Dobře dětem o vánocích
na rybnících, na potocích,
zima jim dá pod nohy
kousek zmrzlé oblohy.

Pro ně zmrzlo modré nebe,
co na tom, že trochu zebe,
honí se tam vesele
malí zkřehlí andělé.