Když přišly první mrazy, přestalo se pást, a tak přestaly všechny podzimní radosti. Ale my děti jsme se už zase těšily na zimu a na všechny radovánky, které přináší zima: klouzání, sáňkování stavění sněhuláků a koulování. A než jsme se nadály, zapadl pojednou celý kraj sněhem. Někdy jsme byly tím překvapeny ráno, když jsme při vstávání vyhlédly okénkem ven, ale jindy se počal sníh pomalu sypat mezi dnem, a tu jsme ho vítaly radostným zpěvem: „Chumelí se, chumelí, paní Zima jede!“

Vítaly jsme zimu jako nového hosta, který nám přináší zimní radosti. Nedočkavci již zkoušeli kdejakou zamrzlou loužičku, jestli je led už udrží, a každou zimu se vždy těch několik prvních průkopníků zimních sportů vykoupalo v ledové vodě. Když napadl první sníh, říkali nám staří, že Martin přijel na bílém koni, a tu jsme si my děti vypočetly, kdy už zase přijde Mikuláš. Mívali jsme před jeho příchodem takový příjemný strach, bály jsme se jeho metly i jeho chlupatého sluhy čerta, ale zase jsme se těšily na dárky, které nám nadělí. Nebývalo jich nikdy mnoho: pár sušených švestek, trochu cukrlat v barevných papírcích a několik červených jablíček – ale vždy jsme z těch dárků mívaly ohromnou radost, protože byly od Mikuláše.