Rozběhl se mráz po vsi. Hledal, kde by koho pokoušel. Na rybníčku se klouzaly děti. Jiné sáňkovaly na kopci. V uličce si kluci stavěli sněhuláka. Mráz je štípal do tváří. Ale děti se bavily dál, nic jim to nevadilo. Tvářičky jim pěkně zčervenaly a oči se vesele smály.
Mráz se hněval, že si z něho děti nic nedělají. Na dvoře viděl dědečka v kožíšku, jak štípe dříví. Mráz si povídá: „Toho profoukám! Toho proštípu!“
Dědeček seká pařízek. Rozpřáhne se sekyrou, pařízek jen rupne a prská. Nová rána a za ní další bum! bum! bác! Až třísky lítají.
Mráz zajel dědečkovi pod kožíšek. Ale dědeček seká dál. Už má celou hromadu dříví. Až je mu z toho horko. Mráz zase nepořídil.
Babička vyšla ze stavení a povídá: „Pojď, staroučku, zahřát se a posvačit, dost ses už nelopotil.“ A dědeček povídá: „Kdo pařezy štípe, dvakrát se zahřeje. Jednou venku při práci a podruhé u kamen.“