Do Vánoc 2019 zbývá:
 
 

Po dlouhé době jsem se znovu ocitla v rodném domě. Teď tu bydlí moje sestra, jejíž děti už také odrostly a odstěhovaly se. Rodiče nám už dávno zemřeli a tak se mi dům zdál cizí a velmi malý.
„Moniko, nic už tady po našich nezůstalo? Myslím nějaké fotografie, knihy, zkrátka něco, co by nám je připomenulo?“ ptala jsem se sestry. „Nevím, možná bude něco na půdě.“
Po strmých schodech jsem vylezla na půdu. V jednom koutě zůstala dílnička po nebožtíkovi švagrovi, jinak nic. Jen pavučiny. A přece. Pod vikýřem stál starý kufr. Otevřela jsem ho. Na hromadě novin ležely dětské housle. Nevěděla jsem, že je sestra po celá ta desetiletí opatrovala. Vzala jsem je opatrně do rukou. Jak je to dávno, co mi je otec koupil! Chodila jsem, tuším do druhé obecné. Byly z tmavého lesklého dřeva. Když je otec přinesl, měly všechny struny uvolněné. Stály mnoho peněz. Sedmdesát korun, což byla na tu dobu slušná suma. Housle otci prodal starý Cikán, který tvrdil. že to jsou hotové stradivárky, prý se na nich naučím hrát raz dva.
Nenaučila jsem se. Neměla jsem talent ani vytrvalost. Chtěla jsem se naučit nějakou píseň, ale můj učitel hudby mi hned na začátku vysvětlil, že nejdřív musím pochopit noty, potom hodně, hodně cvičit a potom i píseň bude. A tak jsem cvičila, ale bez nadšení. Dočkala jsem se však i toho, že mne učitel začal konečně učit i melodii. To budou naši nadšení! Bylo to před Vánocemi a já jsem už dost jistě držela smyčec v ruce. Nacvičovala jsem píseň, která měla být překvapením pod vánočním stromečkem.
Dodnes nechápu, jak se nám to podařilo – tedy mně a mému učiteli hudby, ale opravdu jsem vykouzlila z těch starých houslí koledu Narodil se Kristus Pán. Pilně jsem cvičila ve studené jídelně, kde jsme ve všední den netopili a odkud mne nebylo slyšet do kuchyně. Víc než na skromné dárky jsem se těšila, jak budou naši překvapení, až jim pod stromečkem zahraji Narodil se Kristus Pán. Představovala jsem si, jak otci zazáří oči pýchou a mamince zvlhnou dojetím. Kdyby nebylo té studené jídelny, bylo by všechno dopadlo podle mých představ. Avšak když jsem uměla zahrát téměř bez chyby celou vánoční píseň a když napadlo do půl plotu sněhu a my jsme měli první den prázdnin, rozbolela mne hlava a horkost mi stoupla do tváří.

touha

„Pane Bože, ať teď nejsem nemocná,“ myslela jsem si zoufale, vzala jsem si housličky a zavřela se v pokoji. Zahrála jsem koledu jednou, podruhé, pak se mi zatočila hlava i stojan s notami a já jsem padla na pohovku. Maminka křikla z kuchyně: “Nebuď tam dlouho, je tam zima.“
Když jsem neodpovídala, přišla za mnou s rukama od těsta a našla mě bledou na pohovce. Věděla, že je zle. Nevím jak dopekla perníková srdíčka, na která měla už zaděláno. Ale než přišel otec z práce, už jsem ležela v posteli s ovázaným krkem. Na nočním stolku teploměr, jehož rtuť vyskočila tak vysoko, že otec okamžitě běžel pro doktora.
Do Štědrého večera chyběly tři dny. Lékař řekl našim, aby se nebáli, že prý do Nového roku bude ze mne chlapík. Do Nového roku! Popadl mne strach. Umíte si to představit – na Štědrý večer ležet v posteli. A nezahrát pod stromečkem Narodil se Kristus Pán? Otec mi dával lipový čaj, abych se vypotila, maminka se modlila ke svaté Terezce mé patronce, a já jsem se krmila aspirinem, který mi doktor naordinoval.
Na Štědrý večer seděli rodiče za velký stolem v jídelně, maminka žehnala oplatky, natírala je medem a česnekem, jak bylo zvykem u nich doma. Otec rozsvítil svíčky na vánočním stromku a já jsem se na to všechno dívala z postele. Přes sváteční atmosféru jsme byli všichni smutní. Nemohla jsem to vydržet. Vím, ještě odpoledne jsem měla vysokou teplotu, ale Vánoce jsou jednou za rok! Poprosila jsem maminku a tatínka, aby se otočili ke zdi a nedívali se na mne. Poslechli. Sklouzla jsem z postele, natáhla se pro pouzdro, housle jsem si přiložila pod bradu a spustila – Narodil se Kristus Pán, veselme se…
Maminka se překvapeně otočila, chtěla něco říct, ale tatínek dal prst na ústa, aby byla ticho. Oba stáli tak, jak jsem si to představovala. Překvapení a dojatí. Mamince, přirozeně, tekly slzy a tatínek mě pyšně políbil na čelo. Když mi před spaním měřili teplotu, horečka byla tatam. Doktor, který se na mne po svátcích přišel podívat, řekl, že to ty jeho prášky tak rychle zabraly. Otec si myslel, že mi pomohl lipový čaj a maminka zase, že mne uzdravila svatá Terezka. Jen já jsem věděla, že to byla moje touha, abych svou první píseň mohla zahrát pod stromečkem. To ona přemohla horečku a nemoc.



 
 

Napiš komentář