Do Vánoc 2019 zbývá:
 
 

Předem poznamenávám, že svému muži věřím. Nikdy jsem neměla důvod ho z něčeho podezřívat, nikdy mi nebyl nevěrný. Člověk je však už takový, když se naskytne situace, která je jen trošku podezřelá, přese všechno zaváhá. Ale ruku na srdce, milé dámy, kdyby se vám stalo to, co mně, nezachovaly byste se stejně? Posuďte samy.
Pracovali jsme s manželem na jednom pracovišti ve výpočetním středisku větší továrny. Chodili jsme do práce spolu, volné chvíle jsme trávili také společně. Tak to bylo roky. Jednou, těsně před Vánocemi, se manžel nachladil. Teklo mu z nosu, kašlal a hrozně kýchal. Rozhodla jsem, že příští den nepůjde do práce a vyleží to.
Ráno jsem mu navařila lipového čaje a odešla do práce. Až tam jsem si uvědomila, že jsem mu chudákovi nepřipravila nic k jídlu. Nedalo mi, zašla jsem za vedoucím a poprosila ho, jestli by mne nepustil domů dřív, že si ten půlden odpracuji někdy jindy. Souhlasil. Cestou jsem nakoupila a těšila se, že manžela překvapím dobrým obědem. Míval rád krůtí prsíčka a právě ta se mi podařilo koupit.
V dobré náladě jsem otevřela byt a už ode dveří jsem volala do ložnice:“Haló, miláčku, přišla kuchařka…“

hrom

Nikdo se však neozýval. Vešla jsem do pokoje, manžel tam nebyl. Nebyl ani v kuchyni, ani na balkoně. Vtom jsem zaslechla z koupelny šplíchání vody a nějaká slova. Manžel k někomu mile promlouval: “No tak , nedělej fóry, pěkně tě našamponuju a uvidíš, jak se budeš dobře cítit.“
Do mne jako by hrom uhodil“můj muž je uvnitř a někdo je tam s ním. Přitiskla jsem ucho na dveře, abych ještě lépe slyšela. Muž pokračoval: „Ukaž bříško…bože, snad nejsi lechtivá…“
Moje přesvědčení se upevnilo. Má tam nějakou poběhlici a jsou spolu ve vaně. Ta představa, že na takovém intimním místě se mi rozvaluje cizí ženská, mi zatemnil mozek. Začala jsem prudce bušit do dveří. Za dveřmi zavládl zmatek, a pak se ozval vylekaný mužův hlas:
„To jsi už ty, Magdičko?“
„Já, ty darebáku., otevři, vím co tam děláš!“
Dveře se skutečně po chvíli otevřely a v nich stál zmateně můj muž. Vedle něho stála naše doga Máša. Čůrkem z ní tekla voda.
„Nezlob se, Magdičko,“ pokorně žebronil můj muž, „chtěl jsem jen Mášu pořádně vydrhnou ve vaně, aby byla pěkně čistá na Štědrý den. Vím, jak jsi na vanu háklivá, a tak …“
Samozřejmě jsem mu pořádně vyčinila. Ani slůvkem jsem se však nezmínila o svém podezření. Mužům se takové věci nemají říkat …



 
 

Napiš komentář