Do Vánoc 2021 zbývá:
 
 

Doma sedělo Jaro v květovaných šatech a Léto jen tak nalehko v koupacím plášti. Ve světnici bylo teplo a příjemně, ale na okno bubnoval déšť a v komíně pískal vítr na sedm píšťal. „Už by tady měl být,“ řeklo Jaro.
„Musí přijít každou chvilku,“ odpovědělo Léto a vtom se dveře otevřely. Na prahu stál Podzim. Rázem za okny ustal déšť a začalo sněžit. Podzim se hrnul dovnitř, ale Jaro ho zarazilo:
„Děláš ťápoty, kdo to má uklízet?“
Podzim se vyzul z gumových holínek, dal Jaru i Létu pusu na přivítanou a zeptal se: „Zima už je venku?“
„Jak se můžeš tak hloupě ptát? Jeden z nás musí být vždycky venku,“ řeklo Léto a postavilo na čaj, aby se Podzim po službě v plískanici zahřál.
„Já vím,“ hučel Podzim, „my se přece všichni nesejdeme ani o Vánocích.“
Je to tak, rodina má být o Vánocích pohromadě. Jaro, Léto, Podzim a Zima jsou taky jedna rodina, ale doma se všichni spolu nikdy nesejdou. Když Jaro probudí přírodu a vrací se domů, to už Léto odchází do světa. Musí dohlédnout, aby všechno na polích a v sadech zrálo, aby sluníčko o prázdninách hřálo a děti se mohly koupat. A když přijde domů, je venku už zase Podzim. Musí zařídit, aby deště nebylo moc ani málo, aby vítr foukal dětem do draků, ale zase aby nebral lidem střechu nad hlavou. A než se vrátí, vyjede Zima. Zakrývá všechno sněhovými peřinami, aby nic nezmrzlo, a po stráních sype sníh na sáňkovačky a lyžovačky. Jaro, Léto a Podzim seděly u stolu, pily čaj a byly rozmrzelé, že zas ani o vánocích nebudou všichni pohromadě. Na stole ležela hromádka dopisů a vánočních blahopřání, ale nikdo ani nebyl zvědavý, co jim kdo píše. „Nedá se nic dělat. Svátky jsou za dveřmi, napeču trochu cukroví,“ a Léto vstalo od stolu. „A ty bys mohl zatím uklidit.“
Podzim nadul tváře, že vyluxuje, a světnicí to zafičelo, až se dopisy rozlétaly.
„Nefič tolik,“ okřiklo ho Jaro a sbíralo dopisy. Nad jednou pohlednicí vykřiklo radostí?“Zima nám píše.“
„Přečti to honem,“ otočilo se Léto od pečení a Jaro četlo:

Posílám Vám srdečný pozdrav.
Jsem zrovna v Nasavrkách a
mám moc práce, abych všechno
přikryla. Je tu hrozný mráz a
holomrazy jsou pro pole to
nejhorší. Dobře si doma zatopte, ať
nikdo nenastydnete.
Přeji Vám radostné vánoce.

„Jaképak radostné vánoce, když tu s námi nebude?“ povzdychlo Léto.
„Mám toho právě dost. Jdu pro ni,“ řeklo Jaro a vykročilo ke dveřím.
„V těch šatičkách? Půjdu já!“ zadržel je Podzim, nazul si holínky, kolem krku si uvázal šálu a vyšel ze dveří. Kudy šel,. sněžení přešlo v déšť, a kam šlápl, sníh se měnil v kaluže. Když došel k až Nasavrkám, uviděl na poli Zimu, jak se lopotí s duchnami sněhu.
„Ahoj,“ zahučel jí za zády.
„Fuj, to jsem se lekla,“ otočila se po hlase Zima, „kde se tu bereš?“
„Jdu pro tebe. Pojď domů!“
„Máš rozum? Až přijde Jaro, potom mohu jít.“
„Jsou Vánoce. A Vánocích má být rodina pohromadě.“
„Bylo by to pěkné,“ pokývala hlavou Zima, „ale z nás čtyř musí být přece pořád jeden ve službě.“
„Pro jednou se to nezblázní. Jen pojď,“ pověděl na to Podzim, vykročil k domovu a Zima za ním.
Doma se už nemohli dočkat, jestli Podzim Zimu přivede. Jaro vyšlo na zápraží vyhlížet a petrklíč hned zlatým klíčkem otvíral zem, že prý už je jaro. Léto vykouklo oknem a rázem bylo horko na koupání a zmrzlináři začali dělat zmrzlinu.
Sotva Podzim a Zima vešly do dveří, už drnčel telefon. Ze sluchátka se sypalo jako krupobití: „Tady meteorologický úřad. Co to vyvádíte? My hlásíme příchod studené fronty, husté sněžení a mráz, a vy si děláte oblevu. Vždyť jsme lidem pro smích.“
„Koho voláte?“ zeptal se Podzim.
„Zimu. Kdo je u telefonu?“
„Podzim.“
„Promiňte. To nám asi přeskočilo.“
Sotva Podzim položil sluchátko, telefon drnčel znovu.
“Je tam Zima?“ ozvalo se.
„Není. Topíme. Zatopte si taky,“ řekl Podzim a zavěsil.
Nic si nepomohl, protože telefon zvonil znovu a zase. Volali hokejisté, že jim led taje pod nohama. Volali kožešníci, že takhle přijdou na mizinu. Volal skřivan, jestli už má vrznout, a volala železnice, jestli už má zavést letní jízdní řád. A jedna paní volala, co je to za bláznivé počasí.. Jen domovníci si libovali, že nemusejí zametat sníh. Ale copak kvůli domovníkům se dá měnit počasí?
„Takhle to nejde. Musím zase ven, aby Vánoce nebyly na blátě,“ řekla Zima a oblékla si kožíšek. Léto jí strčilo do kapsy trochu vánočního cukroví, všichni si popřáli pěkné svátky a Zima vyjela. Kudy jela, zvonily rolničky a padal sníh.

jak2



 
 

Napiš komentář