Tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar, přinesli malému Ježíškovi do Betléma vzácné dary: kadidlo, myrhu a zlato.

Myrha a kadidlo se odnepaměti používaly nejen k provonění chrámů a kostelů, ale i příbytků vznešených králů a boháčů. Na rozžhavené dřevěné uhlí se dávaly kousky ztuhlé pryskyřice, které při tavení vydávaly příjemně vonící dým. Zvyk vykuřovat chrámy se rozšířil po celém světě a nevyhnul se ani českým zemím. Od těchto klasických vykuřovadel pak byl jen krůček k výrobě františků, purpury a vonných tyčinek provoňujících příbytky prostých smrtelníků ve svátečním vánočním období. Kadidlo i myrha byly totiž velmi drahé a zejména chudí lidé si je nemohli dovolit. Proto je nahrazovali smolou a jehličím, které pálili přímo na okraji plotny.

Kadidlo

Zdrojem vonného kadidla je především kadidlovník pravý. Jeho vlastí je Arábie a východní Afrika. Nejlepší kadidlo je ze Somálska. Kadidlovník pravý a další podruhy pryskyřníkovitých rostlin, které mají podobnou příjemnou vůni, můžeme vidět u nás pouze ve sbírkách skleníkových rostlin a arboret. Vyžadují velmi vzdušný teplý skleník a lehký půdní substrát.

Kromě kadidlovníku pravého poskytuje kadidlo i kadidlovník Freerův a kadidlovník pilovitý. Černé, takzvané židovské kadidlo, se získává ze sturače obecného, který roste ve Středomoří. Sturač obecný je malý stromek nebo větší keř rostoucí na skalách. Má plstnaté lístky a bílé vonné květy v malých hroznech. Poraněním větví vytéká z rostliny na vzduchu tuhnoucí červenožlutá pryskyřice, která voní příjemně po vanilce. Ta je součástí naší purpury a františků, které o Vánocích voní v našich obydlích.

Myrha vonná

Proslulá myrha, o níž se zmiňuje Bible, pochází z myrhovníku pravého, který roste planě na západním pobřeží Arábie a ve východní Africe. Dorůstá v trnité rozsochaté keře se silnými kmínky a vzdáleně připomíná naši trnku. Má drobné trojčetné lístky, na okrajích pilovité, květy vyrůstají v úžlabí listů. Po poranění kůry vytéká na vzduchu tuhnoucí olejovitá, poloprůsvitná, světle hnědá pryskyřice s terpentýnovou vůní, která má hořce kořennou chuť. Od starověku byla myrha velmi oblíbená v lékařství. Používala se pro povzbuzení chuti k jídlu a trávení, proti zahleňování při vleklých bronchitidách, na kloktání při zánětech mandlí, proti vředům, na vonné pomády na vlasy a brilantiny. Pálila se v chrámech a světských obydlích. Myrha byla důležitým prostředkem také při balzamování nebožtíků. Od toho je odvozeno starší botanické jméno balsamovník myrhový.
Myrhová pryskyřice se spolu s jinými vonnými pryskyřicemi používá do různých kadidlových směsí.

Jalovec a vůně jehličí

Vůně čerstvého jehličí a pryskyřice jehličnanů je velmi příjemná. V chudších rodinách se větrovky jehličnanů dávaly na rozpálená kamna, aby provoněly byt lesní vůní. K tomu účelu byl využíván především jalovec, hladně jeho plody. Z plodů se získávaly také silice pro výrobu kořalky borovičky, tedy jalovcové.