Do Vánoc 2021 zbývá:
 
 

Vánoční čas, a především Štědrý den, byl v obydlích našich předků prosycen osobitými vůněmi. V předvánoční době vonělo ve slavnostně vyzdobených místnostech čerstvé jehličí, slupky z jablek sušených na plotně pro přípravu jablečného čaje a byliny uchovávané v látkových sáčcích. Peklo se různé obřadní a později vánoční cukroví, které se vyznačovalo zvláštními tvary, specifickou chutí a zejména jedinečnou, neopakovatelnou vůni, kterou mu dodávalo koření.

Podle názvu koření byly dokonce některé druhy cukroví pojmenovány, jako například anýzky, anýzové rohlíčky, fenyklové rohlíčky a obloučky, vanilkové rohlíky nebo zázvorky. Místnosti byly provoněny také okořeněným svařeným vínem, podomácku vyrobeným vánočním punčem, ochucenou horkou medovinou dalšími lahodnými nápoji a jídly, které se připravovaly právě v období Vánoc.

 

 

Anýz

anyz

Anýz jísti – zdraví a vysoké stáří tě nemine.

Anýz pochází z Malé Asie a Středomoří. Je to jednoletá rostlina dorůstající přibližně 50 cm a připomínající kvetoucí mrkev. Do čeledi mrkvovitých ostatně patří. Přízemní listová růžice má listy nedělené, střední část listů trojčetné a vrchní část lodyhy nese listy čárkovité. Kvete bíle v červnu. Plody jsou dvojnažky 3 – 5 mm dlouhé. Vyžaduje teplé stanoviště. Používá se do kompotů, likérů nebo pečiva.

Anýzové hoblinky
Badyán

badyan

Čínský anýz, hvězdičkový anýz nebo hvězdový anýz jsou lidová pojmenování pro Badyáník pravý. Je příbuzný magnóliím. Jako koření se používají plody chuťově připomínající anýz. Plodenství je srostlé z osmi vonných dvojsemenných měchýřků vytvářejících pěknou hvězdičku. Odtud lidové názvy.

Badyán je vždy zelený, 5-8m vysoký strom pocházející z jižní Číny. Pěstuje se na plantážích nebo ve stromořadích. Plody se sklízejí ručně nebo se otloukají tyčemi jako naše ořechy. K nám se dovážejí z Číny a Vietnamu.

Badyán se používá do kompotů, povidel, sladkého pečiva, perníků a k jemnému aromatizování čajů. Souplodí (hvězdičky) se uplatňují jako přízdoba pečiv, perníčků a k nejrůznějším dekoracím.

 

Fenykl

Je to mrkvovitá rostlina připomínající kopr. Dosahuje výšky 1,5 – 2 m. Planě roste ve Středomoří. Květy jsou žluté, složené v okolících, plody nazelenalé dvounažky s výraznou vůní a nasládlou chutí.

Plody se používají ke kořenění nakládané zeleniny, polévek a omáček, mas, likérů a sladkého pečiva.

 

Hřebíček

hrebicek

Oblíbené koření zvané hřebíček pochází z hřebíčkovce kořenného. Hřebíčkovec je tropický, 8 – 12 m vysoký strom planě rostoucí na Molukách v Indonésii, ale pěstuje se na Zanzibaru, Mauritiu i jinde ve vlhkých tropech. Listy má elipsoidní, tuhé, lesklé a vonné. Jako koření se používají příjemně vonná suchá poupata. Květy jsou staveny do hustých lat, zprvu jsou zelené, později rudé. Plod je podlouhlá bobule se zbytky kalichu s jedním až dvěma semeny.

Jako koření je hřebíček znám odpradávna, tedy ještě z údobí před naším letopočtem. V současné době se používá při výrobě uzenin, likérů, nakládání zeleniny a hub, při přípravě omáček, kečupů, ale také do sladkého pečiva, do zubních past, voňavek a ústních vod. Rozžvýkaný hřebíček byl osvědčeným prostředkem proti bolení zubů. Prášek nebo odvar z něho se dokonce používal k postřiku řízků rozmnožovaných rostlin.

 

Kardamom

kardamom

Kardamovník obecný je rostlina příbuzná zázvoru. Roste ve vlhkých lesích Indie, Cejlonu, Sumatry a Číny. Je to vytrvalá bylina, asi 50 – 100 cm vysoká, s podlouhle kopinatými měkkými lisy. Květy jsou v krátkých hroznech. Plody jsou vejčité tobolky obsahující větší množství napříč rýhovaných semen. Semena mají silnou kafrovitou vůni a štiplavou chuť. Používají se k ochucení cukrárenských, pekařských a uzenářských výrobků, likérů a především perníků a marcipánů. Kardamom je oblíben v Orientu, kde je i součástí známé kořenící směsi curry – powder.

 

Muškátový oříšek

Muškátovník vonný roste planě na Molukách v Indonésii, ale pěstuje se i jinde v tropech celého světa. Je to stálezelený, kuželovitý strom se vstřícnými tuhými listy. Plody jsou bobule velikosti rajčete s jedním semenem, takzvaným muškátovým oříškem. Plody ve zralosti pukají. Semeno je kryto míškem a osemením. Obojí se strhává a do obchodu přicházejí pouze jádro s rýhovaným povrchem, které je uvnitř mramorované.

V prodeji bývá ještě maciz čili muškátový květ, což jsou kousky žlutavě oranžového voskovitého obalu semen. Tvoří chobotnaté pentlice. Obojí koření pronikavě voní a používá se ve voňavkářství, mýdlařském průmyslu, při výrobě pleťových krémů, dále v kuchyni ke kořenění mas, polévek, ragú, likérů apod. Dříve byl muškátovník doporučován jako léčivá rostlina.

 

Nové koření

nove-koreni

Pimentovník pravý je vždyzelený strom planě rostoucí na Antilách a ve Střední Americe. Je příbuzný myrtě, hřebíčkovci a eukalyptu. Dorůstá výšky 10 – 20 m. Všechny jeho části příjemně voní. Jako koření se používají drobné nedozrálé hladké zelené plody, dvojsemenné pekovice, které vzdáleně připomínají pepř. Jsou na větévkách v koncových latách. Známy byly již původním obyvatelům Střední Ameriky, kteří novým kořením, vanilkou a paprikou kořenili čokoládu. Nové se nazývá proto, že do Evropy přišlo teprve v sedmnáctém stolerí, tedy později než ostatní druhy koření.

Uvádí se, že v novém koření jsou obsaženy vůně skořice, pepře, hřebíčku, muškátového oříšku, proto se mu říká všehochuť čili všekoření a podle země původu také jamajský pepř. Velké oblibě se těší v Anglii, proto se nazývá i anglické koření.

Používá se k ochucování ryb, mas, polévek a omáček. Je důležitou součástí kořeninových směsí. Silice získaná z listů se používá v parfumérii, lékárnictví a lékařství.

 

Pepř

Pepřovník černý je tropický ovíjivý vždyzelený keř, který roste na Malabarském pobřeží Indie. Plantáže pepřovníku jsou však i jinde v tropech, na Molukách, Sumatře, Jávě, Filipínách, ve Vietnamu a v Indii.

Pepř je pravděpodobně nejstarším kořením světa. Dnes zabírá 30% veškerého obchodu kořením. Pěstuje se na trelážích v polostínu vysokých stromů, protože nesnáší prudký sluneční žár. Listy má srdčité, sytě zelené, květy bílé. Plody jsou červené bobule. Sklízejí se ještě před dozráním a suší se na slunci, kde se scvrknou a zhnědnou. To je černý pepř. Zelený pepř jsou nezralé bobule pepřovníku naložené do octa nebo do solného nálevu. Bílý pepř se získává z úplně zralých červených semen, která se namočí a třením se zbaví červených obalů. Zůstává pouze bílé semeno. Červený pepř se získává z vinobobu čili pepřovníku obecného. Je to tropický strom dávající rudé aromatické plody, kterými se směs barevných pepřů doplňuje. U nás můžeme pěstovat pepřovník jako pokojovou květinu v závěsech.

Pepř podporuje tělesné žádosti. Proto měla středověká církev vůči němu výhrady, ba dokonce bylo zakázáno užívat pepř v klášterech.Nahrazován byl plody drmku, zvaného mnišský nebo kněžský pepř, který žádosti tlumil. Pepř černý se používá k ochucení mas, polévek, omáček a salátů, v konzervárenství a při výrobě uzenin. Dříve se přidával do perníků.

 

Skořice

skorice

Skořicovník cejlonský je 6 – 10 m vysoký tropický strom příbuzný vavřínu. Má tuhé, stálezelné, světlé listy.

Jako koření se používá sloupnutá kůra tříletých větví skořicovníku, která se při sušení na slunci stočí do voňavých ruliček. Odtud pochází i starší latinské pojmenování Canella, což znamená trubka.

Do Evropy skořici dováželi od sedmnáctého století Portugalci, pak Holanďané. V Orientu se skořice užívá jako koření a léčivá rostlina již 5000 let. Ve starověkém Řecku a Římě se skořici připisovala zázračná moc. Již tehdy se říkalo: „Kdo skořici jídá, div, že zmírá.“

Skořice se používá při přípravě nejrůznějšího pečiva, k ochucení sladkých pokrmů, při výrobě cukrářských výrobků, kompotů, likérů a jiných nápojů.

 

Šafrán

safran

Šafrán setý pochází nejspíše z Přední Asie, odkud se rozšířil do Indie a Číny. Je to nízká cibulovina s čárkovitými listy. Na podzim rozkvétá fialovými květy. Jako koření se sbírají čnělky s rozvětvenou bliznou. Na jeden kilogram šafránu je potřeba sklidit 60 – 120 000květů, proto je odedávna považován za nejdražší koření.

Šafránové blizny ve vodě uvolňují krásné žluté barvivo, které sloužilo k obarvování nápojů. Ve starověku byla tato barva velmi oblíbená, stejně tak i šafránová vůně, proto se v Orientu tato rostlina používala do voňavek, jako léčivo a barvivo.

Od 14. století se šafrán pěstoval ve Francii u Avignonu. Ve střední Evropě se vyskytuje od 16. století. U nás se šafrán dříve také vyskytoval, ale později se od jeho pěstování upustilo. Zůstala po něm pouze místní jména jako Šafránka, Šafránice apod.

Šafrán se používá k ochucení a obarvování rýže, nápojů, polévek, sýrů a těst. Pro svou vzácnost byl falšován nejrůznějšími rostlinami, ponejvíce světlicí barvířskou.

 

Vanilka

vanilka

Vanilovník plocholistý patří mezi orchideje. Je to pnoucí bylina pocházející z tropické Ameriky, která roste epifyticky. V mládí koření v půdě, později se přichytává kmenů stromů, kde využívá humusu z troudu vyhnilých kmenů a větvi

Vanilovník, nebo chcete-li vanilka, má dužnatou, válcovitou, kolénkatou, několik metrů dlouhou lodyhu, ze které vyrůstají ploché, široce kopinaté listy. Květy vyrážejí v úžlabí listů a jsou sestaveny do hroznů. Jsou až 7 cm dlouhé, nevonné. Opylení vanilky zprostředkovávají včelky medonosky. Kde nežijí, musí se květy opylovat uměle. Po opylení se z květů vyvinou 15 – 30 cm dlouhé tobolky. Sklízejí se, když žloutnou, upravují se fermentací.

Vanilku dovezli do Evropy Španělé nejspíše již v roce 1521 a její název je odvozen od španělského pojmenování pro lusk (vaina). Používá se například pro aromatizování zmrzliny, cukroví, krémů, cukrů, marmelád, likérů a čokolády.

 

Zázvor

zazvor

Zázvorovník lékařský se odnepaměti pěstuje na plantážích v polostínu, a to v Číně, Indii, Japonsku, na Jamajce a v západní Africe. Údajně se vyskytuje divoce u Nové Guineje. Dosahuje výšky 1 – 2 m. Má dvojí lodyhy: vysoké, které nesou listy vzdáleně připomínající rákos, a nízké, které kvetou, Jako koření se používá plochý, zaškrcený, parohovitě rozvětvený dužnatý oddenek. O závoru se zmiňují nejstarší indické zápisy psané sanskrtem i čínské svitky. Do střední Evropy byl přivezen spolu s pepřem patrně už v devátém století, v Čechách se prodával sušený nebo v cukru naložený zázvor už ve století třináctém. Mladé oddenky povařené v cukru jsou oblíbenou pochoutkou v Anglii. Mletý zázvor je důležitou součástí kořenící směsi curry-powder. Z oddenku se připravují esence a zázvorový olej. Sušený je součástí cukrářských a pekařských výrobků, perníků a sušenek. Koření se jím i masa, drůbež a ryby. V Americe se vyrábí zázvorové pivo, oblíbený je zázvorový čaj. Silice se používá v kosmetice, lékárnictví a dříve i v lékařství.
U nás se zázvorovník někdy pěstuje jako pokojová květina.



 
 

Napiš komentář