Do Vánoc 2021 zbývá:
 
 

Lidé odedávna toužili poodhalit roušku budoucna a dozvědět se, co je v následujícím roce nebo v příštích letech čeká, a budoucnost se snažili ve svůj prospěch i ovlivnit. A jelikož všechno mělo svůj čas, posloupnost a neměnný řád, budoucnost se předpovídala mimo svátku svatého Ondřeje především o Vánocích, zejména o Štědrém dnu. Na stůl se pohodilo několik drobných mincí, které měly rodině přinést hodně peněz. Stejnou úlohu měla rybí šupina, která se nosila celý rok v kapsičce u vesty nebo v portmonce, čili peněžence. Vařila se jídla, která byla symbolem hojnosti, rozmnožení peněz a hmotných statků, např. čočka a hrách.

K ovlivňování budoucnosti sloužily lidem i různé byliny. Některé uchovávali v plátěném sáčku pod polštářem, jiné nosili při sobě nebo z nich vařili různé nápoje lásky a zapomnění. Nemnohé rostliny dokázaly navrátit dívce milého. Další ochraňovaly stavení před bleskem, jako např. netřesk čili znebotřesk, který se sázel na střechu chalupy. Trnité haluze ochránily rodinu a hospodářství před zlými vlivy.

Kromě peněz zajímalo lidi zdraví. Za tím účelem se příčně rozkrajovala jablka. Hvězdička znamenala zdraví, zvlášť pěkná dlouhý život, křížek nebo zkažené jablko signalizovaly nemoc, krátký život či smrt. Pouštěly se lidičky vyrobené z půlky ořechu a krátké svíčky. Dívky měly svíčku bílou, chlapci červenou. Komu lodička doplavala nejdál, ten se dožil vysokého věku. Komu svíčka shořela rychle, toho čekal život krátký. Spojení se nebo přiblížení lodiček znamenalo dlouhodobé přátelství, u děvčete a jejího nápadníka sňatek.

Věštilo se také z rozlousknutých ořechů, klepalo se na kurník, třáslo se bezem a lilo olovo. Dívky prosekaly na rybníku led a co spatřily v hlubině, to je příští rok potkalo.

Hospodáře zajímala hlavně ochrana hospodářství a úroda v příštích letech. Již při stavbě domu vysadil u chalupy velký strom – javor, jasan, lípu, dub nebo smrk, který chránil stavení před bleskem. Stavení jistil ještě o Vánocích, kdy zastrčil kůstku od večeře za trám, opatroval ve světnici svěcenou vodu nebo svěcené haluze a svaté obrázky.

Na Štědrý den se hospodář postaral o sad, vyhodnotil pokusné setby obilí, čočky, hrachu a jiných plodin a. Podle chování zvěře, stavu plodin a vývinu počasí odhadoval budoucí úrodu. Různými magickými obřady chránil stavení před čarodějnicemi a dobytek před uhranutím.

zvonecky

Hold se vzdával i vodě. V Třebětíně u Ledče nad Sázavou dávala hospodyně při večeři kousek vánočky, jablko a ořech děvečce, aby jimi obdarovala studánku. Děvečka dary hodila do studně se slovy: „Studně, studničko, my ti přinášíme štědrovečerního večera, abys nám dala po celý rok dost vody“.

Za okna se sypala mouka anebo se vyhazovala na zápraží do vzduchu, aby se uklidnila meluzína a vichr.

Slepicím dávala hospodyně vařené brambory s mákem. Věřilo se, že kolik máku slepice sezobe, tolik snese příštím rokem vajec. Totéž platilo i o hrachu.

Na Štědrý den dávaly hospodyně houserovi a kohoutovi česnek, aby dobře pojímali a byli bujní. Česnek se podával také psovi, aby dobře hlídal a byl zlý na zloděje.

Po večeři odnášeli chlapci drobky, kosti a pecky od večeře stromům, aby dobře rodily, někde je hospodář sám zakopával pod stromy. Zvlášť bohatá úroda byla očekávána, když se zbytky od večeře zabalily do čistého bílého ubrousku.

Včelám se přilepšilo kouskem jablka, několika vyloupanými ořechy a místy i kouskem cukrové homolky nebo trochou řepného sirupu , aby měly příští rok hodně medu.

Snad nejvíce zvědavé a plné očekávání byly dívky, které se chtěly vdávat. Pečovaly o snítky třešní, které měly zaručit vdavky v příštím roce. Házelo se střevícem a špička střevíce určila dívce osud. Směřovala-li ke dveřím, dívka odešla z domu – vdala se. Směřovala-li špička do místnosti, vdavky se nekonaly.

Když bylo v rodině více děvčat, každá ukrojila kousek chleba nebo vánočky a položila jej na stoličku nebo na zem. Který kousek si vzal přivolaný pes jako první, ta dívka se nejdřív měla vdát.

V Horních Počáplech na Roudnicku vařila děvčata ne Štědrý den knedlíky. Do každého zabalila lístek se jménem některého z nápadníků a pak vhodila do vroucí vody. Knedlík, který vyplaval na hladinu první, vyjmula z vody a rozkrojila. Toho, jehož jméno bylo napsáno na lístku, měla určitě dostat za muže.
Na Domažlicku si děvčata tajně napsala na lístky jména oblíbených chlapců a vložila je do modlitebních knížek. Na jitřní mši jeden lístek vyjmula. Čí jméno na něm bylo, toho měla dostat za muže. Na Roudnicku umyla dívka po večeři nádobí, šla vylít špínu na dvůr a třikrát po sobě říkala:“Liju, liju střez, zaštěkej mi pes, kde můj milý večeří dnes?“ V trhové Kamenici u Hlinska běžela děvčata na Štědrý den do dřevníku, kde nabrala náruč polen a donesla ke kamnům. Byl-li počet polínek sudý, věřilo se, že se dívka vdá, byl-li lichý, měla ještě čekat.
Jinde dívky sáhly do hromádky polen a jedno vytáhly. Podle tvaru vybraného polínka usuzovaly, zda bude ženich malý nebo vysoký, tenký či tlustý, rovný nebo hrbatý.
Mnohé věštby a zvyky upadly v zapomnění, ale řada z nich se udržela až do počátku dvacátého století. S některými z nich se dokonce setkáváme i dnes. Je to například řezání barborek, pouštění lodiček nebo lití olova. Pozbyly ale na vážnosti a obřadnosti, kterou dříve měly, a často byla zapomenuta i jejich původní symbolika. Jsou spíše kratochvilnou zábavou. Také prostředky k dosažení vytčeného cíle jsou různé. Místo skořápek ořechů se používají plovoucí svíčky, namísto olova cín, klasické barborky se nahrazují snítkami zlatice, kdoulovce nebo jiných dřevin, případně řezanými květinami.



 
 

Napiš komentář