Svatý Martin čili biskup Martin z Tours žil ve čtvrtém století našeho letopočtu. Měl být původně vojákem. Jeho otec jej dal jako patnáctiletého chlapce do služeb římské armády a Martin se skutečně stal důstojníkem, navíc oblíbeným. Pro svou víru v křesťanského Boha však chtěl posléze z armády odejít. Při poslední bitvě se postavil do čela vojska a v rukou nesl namísto meče kříž. Nepřátelé byli jeho jednáním vyvedeni z míry natolik, že složili zbraně a uzavřeli s římskými vojáky mír.

Martin se stal po odchodu z armády poustevníkem. Svou víru v Boha projevoval odříkáním a konáním dobrých skutků. Pro jeho příkladný život si jej zvolili věřící z Tours za biskupa. Biskup Martin založil polopoustevnickou řeholní komunitu, která dala vznik prvnímu klášteru v Galii. Později založil i další kláštery. Bojoval proti bezpráví a vystoupil také proti upalování žen za tzv. čarodějnictví. Svatý Martin je zobrazován jako vojevůdce na koni.

V předvečer svátku světce Martina se ve středověku konaly martinské průvody s barevnými lampiony a lucerničkami. Proto byl svatý Martin oblíbený zejména u dětí.

„Na svatého Martina zima u nás začíná,“ praví jedno české pořekadlo. Nejen v Čechách a na Moravě, ale v celém našem podnebném pásmu se kolem 11. listopadu objevuje první sníh, neklamný posel zimy a jejího určitě nejkrásnějšího období – Vánoc.

Tento den byl významný i z jiného důvodu. Skončila namáhavá práce na polích, obilí bylo sklizeno, chmel a ovoce očesané, skončila pastva na lukách. Čeledíni a děvečky (tj. lidé, kteří po celý rok pomáhali v hospodářství) mohli opustit službu a do nové nastupovali až na Nový rok. Dostávali roční mzdu a jako výslužku tzv. martinské rohlíky. Měly tvar podkovy a připomínaly zakřivený roh, jenž představoval mužnou sílu. Pekly se ze sladkého těsta s rozinkami a sypaly mákem nebo se plnily nádivkou z řepy a máku. Jinde byly výslužkou velké makové buchty. Na svatého Martina se také pekla tzv. „martinská husa“, na niž hospodářova rodina pozvala i čeleď.

Smlouvy byly uzavírány s lidmi, které platila obec – např. s ponocným, kantorem, bubeníkem, ale především s obecním pastýřem.