Začíná 21. prosince, kdy Slunce vstupuje do znamení Kozoroha. Je to nejkratší den s nejdelší nocí v roce, takzvaný zimní obrat slunce čili slunovrat. Od tohoto data se každý den prodlužuje o šest minut. Začíná kalendářní zima.

Odpradávna se zimní slunovrat pojil s pohanskými oslavami a ruku v ruce s nimi i s různými předměty, které toto období provázely, jako např. dekorace ve tvaru slunce a slunečních paprsků. Návrat slunce symbolizovali také ptáci, k symbolům u Slovanů náležela i zlatá prasátka. V tomto období byla a místy jsou i dnes (v Srbsku) mladá, do zlatová upečená selátka součástí vánoční tabule. U nás se dochovala prasátka především v lidových rčeních a na novoročních pohlednicích.

Slunovrat – tento významný přelom roku – osvětluje i úryvek ze staré české koledy:

Koleda, Koleda, Dědku,
vem na Bábu štětku.

Je zajímavý tím, že se v něm připomínají jména tří slovanských pohanských bohů: Dědka, Báby a Koledy. Dědek s Bábou vládnou zimě. Dědek má vzít na Bábu štětku, tedy obílit ji sněhem a přinést mrazy. Zima v tomto čase teprve začíná. Sníh a mráz jsou v tomto období zimního klidu nesmírně významné pro odpočinek stromů a ostatní přírodu, pro přípravu na jaro. Sníh dodává polím vláhu, chrání plodiny před vymrznutím a v neposlední řadě skýtá ochranu četným živočichům. Holomrazy naopak způsobují vymrzání plodin, pukání kmenů stromů i úhyn mnohých zvířat. Proto je sníh,“sněhová peřina“, skutečným požehnáním.

Koleda – třetí pohanský bůh – láme délku noci a „narozením“ nového slunce přináší dlouhý den a s ním i nový život pro všechny živočichy a rostliny.

Z toho důvodu byli u nás koledníci všude vítáni a obdarováni, neboť zároveň s „Koledou“ přinášeli příslib nové úrody, narození mláďat v hospodářství, ale i v samotné přírodě.

Časem stará pohanská božstva upadla v zapomnění a vlivem křesťanství byla nahrazena jediným Bohem. Z původní smysluplné staročeské koledy zůstal pak jen nápěv a nicneříkající verše, které mají nový, rádoby žertovný smysl:

Koleda, koleda dědku,
vemte na mě štětku,
uteču vám oknem ven,
dej vám Pán Bůh dobrej den.

Stejně tak upadly v zapomnění mnohé slovanské zvyky, avšak zůstaly nám po nich často velmi půvabné zvykoslovné předměty, jako jsou sluníčka, polaz, dekorace s ptáčky anebo roztomilá růžová či zlatá prasátka pro štěstí.