Dříve byl Boží hod velmi důležitým svátkem. V kostelích se sloužila božíhodová vánoční mše, na které bylo vždy plno. Ve vinařských krajích sledovali věřící oknem pronikající sluneční paprsky. Když ozářily kázajícího faráře, bylo to neklamné znamení, že bude hojná úroda hroznů.

Na Boží hod se nesmělo pracovat, ani se nezametala světnice a nestlala lůžka, aby se tak významný den neposkvrnil prací. Nechodilo se na žádné návštěvy a celý den se trávil pouze v rodinném kruhu a věnoval se odpočinku a rozjímání. Klidem a pohodou završoval důstojnou část Vánoc.

I dnes je tento den uznávaným svátkem. Nikde se nepracuje – naopak, tento den je ve znamení odpočinku a klidu v kruhu rodinném.

Na Boží hod se obvykle podává typicky český pokrm – pečená husa, kachna, nebo krůta se zelím a knedlíky.

O božíhodové mši, zvané také „hrubá“ bývalo v kostele plno. I dnes bývá zvykem v tento den zajít do některého z kostelů, ve kterých jsou již od Štědrého dne vystaveny jesličky. Některé jsou opravdu neobvyklé a stojí za naši pozornost.