Vánoce v cizích zemích

Vánoce mají mnoho podob.
Vydejte se za hranice a objevte, jak jejich kouzlo
slaví lidé v různých koutech světa.

V Americe Santa Claus je symbolem amerických Vánoc. Jeho dnešní podoba veselého staříka v červeném obleku se proslavila díky reklamám Coca-Coly a vychází z tradice svatého Mikuláše.

Americký symbol vánoc je Santa Claus. Je to bělovlasý, baculatý stařík, který naděluje dárky především ve Spojených státech. Původně byl zobrazován různě. Americké děti ho v devatenáctém století znaly jako břichatého holandského námořníka s dýmkou a v zeleném kabátku. (Což souviselo s tím, že právě holandští přistěhovalci do Ameriky přivezli svého svatého Mikuláše – Sinterklaase, ze kterého se pak Santa vyvinul.) Jeho dnešní podoba však nevznikla na základě lidové tvořivosti, ale na zakázku Coca-Coly.

V roce 1931 totiž Santu pro reklamní kampaň společnosti nakreslil malíř Haddon Sundblom. Zadání znělo: zobrazit Santu ve firemních barvách. Legendární postavičku Sundblom vypodobnil jako veselého, baculatého staříka s bílým plnovousem, který se nedělá starosti s nadváhou, chodí vždy pečlivě oblečený do červeného pláště s hermelínovým lemem a pes kulaťoučké bříško si utahuje kožený páse. Tato jeho podoba díky každoročním reklamním kampaním Coca-Coly pronikla do celého světa.

Podle legendy bydlí Santa Claus ve Finsku za polárním kruhem se svojí ženou. Balíčky mu pomáhají připravovat skřítci a pak je rozváží na saních tažených soby. Do domácností vchází krbovými komíny, dárky pro děti nechává v připravených ponožkách připevněných na okraji krbu.

Původ této postavy se odvozuje od svatého Mikuláše, biskupa v Mytře (území dnešního Turecka). O svatém Mikuláši si přečtete v sekci Historie vánoc.

V Anglii Vánoce v Anglii se nesou ve znamení štědrého rána, tradičního pečeného krocana a vánočního pudinku se skrytou mincí pro štěstí. Domovy zdobí jmelí, cesmína a břečťan a s vánočním stromkem se pojí kouzelná legenda o štědrém vládci Vánoc a jeho trpaslících.


V Anglii se nadělují dárky podobně jako v Americe a to až ráno na Boží Hod vánoční, což je 25. prosince. Santa Claus přichází v noci krbem a nasype dárky do punčoch, které děti večer ke krbu položily. Pravá hostina začíná 25. prosince a nerozlučně k ní patří pečený krocan. Ten nesmí chybět na žádném stole. Tradičním zákuskem je vánoční pudink. Dělá se z mouky, vajec, tuku, oříšků, rozinek, švestek a jiného sušeného a kandovaného ovoce, mnoha druhů koření a dalších přísad. Připravuje se většinou den předem, protože se musí velmi dlouho vařit v pudinkové formě. Není tedy jako náš pudink, ale spíš nákyp podobný bábovce. Dodnes je zvykem, že se v něm ukryje stříbrná mince pro štěstí.

Vánoční výzdoba v pokojích je trochu jiná než u nás. Nad dveřmi visí kytice jmelí a kdo si pod ni stoupne, může být políben. Jmelí bývalo dříve posvátnou rostlinou, která údajně vyháněla vše zlé z chalupy. Dveře ale nezdobí jen jmelí, ale i břečťan nebo cesmína, mnohdy spletené do věnců a zdobené různými barevnými stuhami.

K vánočnímu stromu se ve Velké británii váže krásná legenda. Podle ní v horách přebývá dobrácký a štědrý vládce Vánoc. Vchod do jeho jeskyně hlídá 63 trpaslíků. Když nastanou Vánoce, vykřikne třiašedesátý trpaslík před vchodem do jeskyně: „Vánoce!“ a trpaslíci vyběhnou do lesů kácet jedle. Stromky slavnostně ozdobí a v žádném domě potom nemůže takový vánoční stromeček chybět.

V Argentině Vánoce v Argentině se slaví uprostřed léta a přinášejí řadu netradičních zvyků. Vánoční stromečky zdobí bavlna místo sněhu, štědrovečerní hostina probíhá pod širým nebem a dárky podle tradice přiváží kůň Magi.


Zde slaví Vánoce 6. ledna. Jelikož Argentina se nachází na druhé polovině zeměkoule, vrcholí zde právě léto.
Přesto i tady lidé zdobí vánoční stromeček, i když ne takový, na který jsme zvyklí my. Většinou se jedná o stále zelené stromy, které jsou posypány chomáčky bavlny, což připomíná sníh na stromech.

Štědrovečerní večeře se koná na rozdíl od nás venku u stolů zdobených pavím peřím. Hlavním jídlem je pečený páv nebo i pečené selátko, exotické ovoce a chlazené nápoje.

Dárky naděluje kůň Magi. Den před Štědrým dnem mu lidé chystají před dveře příbytků misku s vodou a trochu sena, aby na své pouti netrpěl hladem a žízní.

V Austrálii Vánoce v Austrálii se slaví uprostřed léta a spojují britské tradice s zvyky mnoha dalších národností. Typická je venkovní štědrovečerní hostina, kde nechybí krocan, mořské plody, saláty ani osvěžující chlazené nápoje.

Jelikož je v Austrálii mnoho národnostních menšin, každá rodina udržuje tradici své země. Nejvíce je zde však Angličanů, takže převládají zvyky z Británie.
Dárky tedy naděluje převážně Santa Claus nebo Ježíšek a to z 24. na 25. 12. Stromeček je většinou umělý nebo v květináči a štědrovečerní hostina se koná převážně venku. Na stole můžeme najít krocana, kuře, těstoviny, různé saláty, mořské plody, zmrzlinu a švestkový nákyp s ořechy a rozinkami, politý vaječným koňakem. A samozřejmě chlazené nápoje, jelikož zde právě vrcholí léto.

V Belgii Belgické Vánoce jsou spojené s rodinnými oslavami a tradičním bruslením na zamrzlých kanálech.

V dřívějších dobách byly belgické Vánoce především rodinným svátkem. Teď však i v Belgii řádí americký Santa Claus. Typickým belgickým vánočním zvykem je, že všichni, mladí i staří, jdou po rodinné oslavě 25. prosince odpoledne bruslit na zamrzlé zavlažovací kanály.

V Brazilii Vánoce v Brazílii jsou plné tance, zpěvu, květin, slavnostních mší a ohňostrojů. Nechybí ani Papai Noel a bohatá štědrovečerní hostina.


Jelikož zde žije hodně národnostních menšin např. Němci, Španělé, Japonci a hlavně Portugalci (Brazílie je bývalou Portugalskou kolonií), většina tradic pochází právě z těchto zemí.
Vánoční stromeček je většinou umělý.Dekorace je převážně z řezaných květin. Lidé na ulicích tančí a zpívají a přejí si všechno nejlepší. Navštěvují kostely a mše, které se konají pod širým nebem. Tyto oslavy se konají až do Tří králů.
Dárečky naděluje Papai Noel, který prý žije v Grónsku a na sobě má pouze košili a kalhoty.

Ke štědrovečerní večeři se podává nadívaný krocan, mořské ryby, šunka, ovoce a cukroví. Ve velkých městech se konají velkolepé ohňostroje.

V Bulharsku Vánoce v Bulharsku se slaví 6. ledna a provází je Děda Koleda, tradiční pokrmy a venkovský zvyk prostírání na slámu.

Vánoce zde slaví až 6. ledna. Samozřejmě i zde si lidé strojí vánoční stromeček. Dárky pod něj naděluje Děda Koleda.
Štědrovečerní večeře se skládá většinou z vepřového masa, čočky, fazolí a rýže. Hospodyňky pečou cukroví a pečivo z vánočkového těsta. Tvoří z něj takové vrkoče, které potom dále různě zdobí.
Na venkově lidé dodržují starý zvyk. Vánoční ubrus prostírají na slámu, která je na podlaze a na něj hospodyně nosí štědrovečerní pokrmy. Symbolizuje to Betlém a chudobu, ve které se Ježíšek narodil.

V Číně Vánoce v Japonsku a Číně jsou ovlivněny západními zvyky, ale důležitější roli zde hrají vlastní tradice. Typické jsou rodinné oslavy, obdarování dětí a symboly štěstí, bohatství a prosperity.


Zvyky západního světa už stačily ovlivnit i asijské země. Například Japonci také znají Santa Clause. Nemá však pro ně náboženský význam. Vánoce jsou čas, ve kterém si dárky předávají hlavně zamilovaní. Daleko důležitější je pro ně Nový rok. Stejně tak to je i v nejlidnatější zemi světa – Číně. Přestože mají zcela odlišné náboženské a kulturní pozadí, v prožívání normálních lidí se od sebe české Vánoce a čínské svátky Nového roku až tak neliší.

Čínský Nový rok je svátek, kterým se oslavuje příchod nového lunárního roku. Proti českým Vánocům je opožděný zhruba o měsíc. Stejně jako o Vánocích je důležité, aby se u večeře sešla celá rodina. Lidé si sice nedávají dárky mezi sebou, ale obdarovávají děti. Ty dostávají červené obálky s penězi. Na obálkách je blahopřejná symbolika podle toho, v jakém znamení rok je.

I zdobení stromečku má v Číně paralelu. V předvečer svátků se na dveře musí vylepit symbol nového roku. Vylepují se také bůžci bohatství, to jsou dvě děti – chlapeček a holčička. Na dveře se ještě dává červený papír se znakem pro štěstí. Musí se ale pověsit vzhůru nohama, protože čínsky zní slovo „otočit“ stejně jako „přijít“. To znamená, že když člověk řekne: „otočené štěstí“, znamená to i: “ štěstí přichází.“
Praktická čínská pověra, kterou by jistě ocenil i nejeden Evropan, říká, že do konce roku musí člověk uhradit všechny své dluhy.

V Dánsku Vánoce v Dánsku jsou plné rodinných tradic, skřítků nisse, svíček a společného tance kolem vánočního stromku. K typickým zvykům patří také pečená kachna, karamelizované brambory a dezert risalamande s ukrytou mandlí.

V Dánsku provázejí Vánoce tradiční postavičky, zvyky a jídla, které mají své kořeny ve starších lidových tradicích. Děti se těší na Julemandena, dánského „vánočního muže“, který podle dnešní tradice přichází na Štědrý večer a rozdává dárky. Jeho pomocníky jsou nisse – malí skřítkové známí z dánského folkloru. Původně byli spojováni především s hospodářstvím a domácností a lidé věřili, že mohou domu pomáhat, ale také tropit neplechu, pokud se s nimi nezachází dobře.

Dánské Vánoce se slaví především 24. prosince, kdy se schází celá rodina u slavnostně prostřeného stolu. Tradiční štědrovečerní večeři tvoří zejména pečená kachna nebo husa, případně také pečené vepřové maso. Maso se obvykle podává s červeným zelím, bramborami a omáčkou. Velmi typické jsou také karamelizované brambory, známé jako brunede kartofler. Jde o malé vařené brambory opečené v karamelu z cukru a másla.

Po večeři přichází jedna z nejznámějších dánských vánočních tradic. Rodina se shromáždí kolem vánočního stromku a společně kolem něj tančí a zpívá vánoční koledy. Stromek bývá ozdoben svíčkami, dánskými vlajkami, ozdobami a řetězy. Teprve potom přichází na řadu rozbalování dárků.

Oblíbeným vánočním dezertem je risalamande – studený rýžový dezert připravený z rýžové kaše, šlehačky, vanilky a nasekaných mandlí. Podává se obvykle s teplou třešňovou omáčkou. Do mísy se navíc ukryje jedna celá mandle. Kdo ji při jídle najde, získá malou cenu nebo dárek. Tradice má přispět k zábavě u vánočního stolu, protože ostatní se snaží svou mandli před ostatními utajit.

Významné místo má v Dánsku také julehjerter, tedy vánoční srdíčka z papíru, která se tradičně vyrábějí skládáním a proplétáním barevných papírových pásků. V domácnostech se objevují také další papírové ozdoby, svíčky a malé figurky nisse.

Dánské Vánoce jsou tak spojením rodinného setkávání, světla svíček, společného zpívání, tradičního jídla a starých lidových představ o malých skřítcích. Přestože dnešní podoba Vánoc je modernější, nisse i tradiční vánoční pokrmy dodnes zůstávají výraznou součástí dánské vánoční atmosféry.

V Estonsku Vánoce v Estonsku jsou spojené s rodinnými oslavami, tradičními pokrmy, saunou a vánočním dědou Jõuluvana. K nejstarším zvykům patří také vánoční mír a tradice vánočního stromu v Tallinnu.

V Estonsku patří Vánoce k nejvýznamnějším zimním svátkům a hlavním dnem vánočních oslav je 24. prosinec – jõululaupäev, tedy Štědrý den. Stejně jako u nás je tento den především příležitostí k setkání celé rodiny, společnému jídlu a rozdávání dárků. Vánoční období však v Estonsku není omezeno pouze na jeden den – slavnostní atmosféra začíná už během adventu a tradičně pokračuje až do 6. ledna, svátku Tří králů.

Dárky dětem i dospělým přináší Jõuluvana, tedy estonský „vánoční děda“ nebo Santa Claus. Při setkání s Jõuluvanou je zvykem, že obdarovaný nejprve zarecituje básničku, zazpívá vánoční píseň nebo předvede krátké vystoupení, teprve potom dostane svůj dárek. Tato tradice se týká nejen dětí, ale může se jí účastnit celá rodina.

Štědrý večer je především rodinnou oslavou. Pro některé rodiny může být součástí svátečního dne návštěva kostela, nejde však o pravidlo, které by dodržovali všichni Estonci. Estonsko patří mezi země s poměrně vysokým podílem lidí, kteří se nehlásí k náboženství, přesto zde vánoční zvyky zůstávají důležitou součástí kulturní tradice.

Po slavnostních přípravách se rodina schází u bohatě prostřeného stolu. Tradiční estonská vánoční kuchyně je vydatná a vychází ze starších venkovských zvyků. Na stole se objevuje především pečené vepřové maso, kysané zelí (hapukapsas), pečené brambory a verivorst – tradiční krvavá klobása. Oblíbený je také sült, pokrm podobný našemu huspeninovému masu. K masu se podává například brusinková či brusinková-brusinková omáčka, nakládaná dýně nebo další nakládaná zelenina.

Zajímavou součástí vánočního stolu jsou také jablka, lesní plody, houby a další potraviny, které se v Estonsku tradičně uchovávaly přes zimu. Mnohé suroviny byly během roku nasbírány nebo vypěstovány a následně sušeny, nakládány, soleny či jinak konzervovány, aby vydržely až do zimních měsíců.

Vánoční hostina má v Estonsku také velmi staré kořeny. Podle tradičních představ mělo být na štědrovečerním stole sedm, devět nebo dvanáct jídel, což mělo přinést štěstí, hojnost a dobrou úrodu v následujícím roce. Ve starších zvycích se jídlo nechávalo na stole dokonce přes noc. Mělo sloužit jako symbolická nabídka předkům a duchům, kteří podle tehdejších představ během zimního období navštěvovali své domovy.

K vánočním zvykům patřila také sauna. V Estonsku má sauna velmi silné kulturní postavení a tradičně se chodilo do sauny také večer před významnými svátky, včetně Štědrého dne. Sauna tak nebyla pouze místem odpočinku, ale měla i očistný a symbolický význam – člověk měl do nového roku vstoupit čistý a připravený na další období.

Velkou roli hraje v Estonsku také vánoční strom. Zvláštní význam má především strom na tallinnském Raekoja plats, tedy Radničním náměstí. Tradice veřejného vánočního stromu zde sahá až do roku 1441, kdy jej na náměstí vztyčilo bratrstvo Černohlavců. Tallinn se proto často uvádí v souvislosti s jedním z nejstarších veřejných vánočních stromů v Evropě.

Vánoční období je v Estonsku spojeno také s klidem a slavnostní atmosférou. V Tallinnu se dodnes na Štědrý den tradičně vyhlašuje vánoční mír (jõulurahu). Starý zvyk má kořeny v 17. století a současná tradice slavnostního vyhlášení z okna tallinnské radnice pokračuje dodnes.

Estonské Vánoce tak spojují moderní podobu svátků s velmi starými tradicemi. Vedle Jõuluvany, vánočního stromu a dárků zde stále najdeme vzpomínky na dávné zvyky spojené s rodinou, hojností, očistou, úctou k předkům a očekáváním návratu světla během nejtemnější části roku.

Ve Finsku Ve Finsku žije vánoční děda Joulupukki, který má podle tradice svůj domov v zasněženém Laponsku. Na Štědrý večer osobně navštěvuje finské rodiny a rozdává dárky. K finským Vánocům patří také vánoční sauna, slavnostní jídlo, glögi a tisíce svíček na hřbitovech. A víte, proč se Joulupukki jmenuje právě „vánoční kozel“?

V další ze severských zemí, Finsku, má svůj domov Joulupukki, finská podoba Santa Clause. Podle finské tradice žije na hoře Korvatunturi v Laponsku, nedaleko ruských hranic. Jeho veřejným „domovem“ je však Rovaniemi, kde přímo na polárním kruhu najdeme známou Santa Claus Village. Joulupukki zde přijímá návštěvníky po celý rok a jeho pošta dostává dopisy od dětí z celého světa.
Na rozdíl od americké představy Santa Clause přichází Joulupukki za dětmi osobně už na Štědrý večer. Zaklepe na dveře, pozdraví rodinu a rozdává dárky. Jeho jméno přitom doslova znamená „vánoční kozel“ a připomíná starší finské lidové tradice, kdy o Vánocích obcházeli domácnosti lidé převlečení za kozly.

K finským Vánocům patří také vánoční sauna, slavnostní jídlo s pečenou šunkou, rybami a zeleninovými nákypy nebo horký nápoj glögi. Velmi působivou tradicí je návštěva hřbitovů na Štědrý večer, kdy Finové zapalují na hrobech svíčky.

A ještě jedna zajímavost: Ukko, který bývá někdy mylně uváděn jako finský vánoční protějšek Santa Clause, ve skutečnosti s Vánocemi nesouvisí. Jde o významnou postavu starší finské mytologie – boha nebe, hromu a počasí. Finskou vánoční postavou je tedy Joulupukki, nikoli Ukko.

Ve Francii Francouzské Vánoce jsou plné světel, slavnostního jídla a krásných regionálních tradic. Poznejte Père Noëla, vánoční poleno i třináct sladkých pochoutek z Provence.


Ve Francii patří Vánoce k nejkrásnějším rodinným svátkům. Dárky dětem přináší Père Noël, francouzský „Otec Vánoc“, který je během noci z 24. na 25. prosince zanechává u vánočního stromečku nebo poblíž krbu. Francouzská města i domácnosti zdobí během adventu množství světel a vánočních dekorací.

Velkou roli hraje především slavnostní vánoční hostina – réveillon. Na stole se často objevují ústřice, foie gras, mořské plody, kapoun nebo krůta s kaštany. Nejoblíbenějším vánočním dezertem je bûche de Noël, dort ve tvaru polínka.

Vánoční tradice se ale liší podle regionů. Například v Provence se na Štědrý večer podává tradiční Gros Souper a po něm následuje třináct dezertů, které symbolizují Ježíše a jeho dvanáct apoštolů. K místním Vánocům patří také malé hliněné figurky zvané santons, které zdobí tradiční betlémy.

V Grónsku Vánoce v Grónsku mají své nezaměnitelné kouzlo. Uprostřed sněhu a dlouhých zimních nocí nechybí vánoční stromečky, koledy ani tradiční tanec kolem stromku.

V Grónsku přicházejí Vánoce v době, kdy je ostrov zahalený do sněhu, ledu a dlouhých zimních nocí. Přestože by se mohlo zdát, že právě tady musí být vánoční atmosféra dokonalá, s jednou tradiční ozdobou je to trochu složitější – vánočním stromečkem.

Většina Grónska je pokryta arktickou tundrou a vysoké jehličnaté stromy zde přirozeně nerostou. Vánoční stromky se proto tradičně dovážejí z Evropy, především z Dánska. V minulosti si lidé pomáhali také výrobou vlastních stromků z větví jalovce, mechu a dalších dostupných rostlin.

Jakmile se stromek objeví doma, dostane svou vánoční výzdobu. A kolem něj musí zůstat dostatek prostoru – na Štědrý večer se totiž kolem stromku zpívá a tančí. Rodina se shromáždí, vezme se za ruce a společně obchází stromeček za zpěvu vánočních písní.

Vánoce jsou v Grónsku především časem setkávání. Lidé navštěvují své rodiny a přátele, zpívají koledy a účastní se vánočních bohoslužeb. Děti mohou také chodit od domu k domu a zpívat za sladkou odměnu.

Uprostřed zasněžené krajiny tak Vánoce přinášejí především světlo, hudbu, radost a společně strávený čas s rodinou.

V Irsku V Irsku se Vánoce nesou ve znamení světla, pohostinnosti a starých křesťanských tradic. Svíčka v okně má ukazovat cestu Svaté rodině a otevřené dveře symbolizují ochotu přijmout poutníka či potřebného. Nechybí ani další krásné zvyky, které dodnes připomínají kouzlo irských Vánoc.

V Irsku se s Vánocemi pojí řada krásných zvyků, ve kterých se prolíná křesťanská víra s tradiční irskou pohostinností. Jedním z nejznámějších je zapalování svíčky v okně na Štědrý večer. Její světlo mělo podle lidové tradice ukazovat cestu Marii a Josefovi, kteří hledali nocleh, a zároveň symbolizovalo, že jsou v domě vítáni poutníci a pocestní. V některých oblastech se věřilo také tomu, že Kristus může přijít v podobě obyčejného poutníka.

Svíčka přitom nemusela být jen jednoduchou ozdobou. Z irských folklorních záznamů víme, že se měla nechat hořet po celou noc a někde ji zapaloval nejmladší člen rodiny.

S tím souvisel i další krásný zvyk. Dveře domu se na noc nechávaly odemčené nebo pouze přivřené, aby Svatá rodina mohla v případě potřeby najít útočiště. V některých domácnostech se proto po štědrovečerním jídle znovu připravoval stůl – objevoval se na něm chléb, máslo, sladké pečivo či jiné jídlo a pití. Myšlenka byla jednoduchá: kdo by během sváteční noci potřeboval pomoc nebo občerstvení, měl být v domě vítán.

V některých irských oblastech se dokonce připravovala tři místa u stolu pro Svatou rodinu. Jinde se na okenní parapet pokládala nádoba s vodou, o níž se věřilo, že ji Svatá rodina při svém putování požehná.

Svíčka v okně tak nebyla pouze připomínkou biblického příběhu o narození Ježíše. Stala se také symbolem světla, naděje, otevřených dveří a irské pohostinnosti. Tento zvyk má v Irsku dlouhou tradici a jeho podoby se podle oblasti a rodinných zvyklostí lišily.

Zajímavostí je, že tradiční vánoční zvyky v Irsku zahrnovaly také zdobení domů cesmínou a břečťanem. Po Vánocích pak přicházel 6. leden, známý jako Nollaig na mBan – „Ženské Vánoce“, kdy podle tradice ženy odpočívaly a domácí práce přebírali muži.

V Itálii V Itálii končí vánoční období trochu netradičně. Na děti totiž ještě čeká Befana – laskavá stařenka na koštěti, která v noci z 5. na 6. ledna přilétá komínem a plní dětem punčochy sladkostmi a dárky.

V Itálii pomáhá s rozdáváním vánočních dárků poněkud neobvyklá postava – Befana, stará žena podobná čarodějnici, která má však dobré srdce. Podle tradice létá v noci z 5. na 6. ledna na koštěti od domu k domu a dětem plní připravené punčochy sladkostmi, drobnými dárky, a těm nezbedným může místo odměny nadělit symbolické uhlí.

Befana se přitom nemusí bát žádných překážek. Do domů podle legendy přilétá komínem a právě u krbu nebo na jiném vhodném místě na ni čekají zavěšené punčochy. Její podoba staré ženy s rozcuchanými vlasy, šátkem a koštětem může působit trochu strašidelně, v italské tradici je však především laskavou postavou, která přináší dětem radost.

S Befanou je spojena také legenda o Třech králích. Ti měli podle příběhu během cesty do Betléma požádat starou ženu o pomoc s hledáním Ježíška. Befana je nejprve odmítla, ale později svého rozhodnutí litovala. Vydala se proto za nimi s dárky pro dítě, jenže už je nedokázala najít. Od té doby má každoročně obcházet domy a rozdávat dárky dětem. Příběh je součástí lidové tradice, která propojuje křesťanské motivy se staršími zimními zvyky.

6. leden je v Itálii dnem Epifanie a zároveň závěrem vánočního období. Právě proto se v mnoha rodinách děti těší na příchod Befany ještě více než na samotný konec Vánoc. Oslavy se liší podle jednotlivých oblastí a měst – někde se konají průvody, jinde trhy, slavnosti nebo nejrůznější akce pro děti. Známé jsou například oslavy v Římě nebo v městečku Urbania, které je s Befanou spojováno zvlášť silně.

A tak zatímco Santa Claus neboli Babbo Natale přináší v dnešní Itálii dárky především o Vánocích, Befana zůstává neodmyslitelnou součástí svátku Tří králů. Její příchod zároveň symbolicky uzavírá celé vánoční období – jak říká známé italské rčení: „L'Epifania tutte le feste porta via“, tedy „Epifanie odnáší všechny svátky“.

V Keni V Keni se Vánoce slaví uprostřed horkého afrického léta. Jsou především časem rodiny, návštěv kostela, společného jídla, hudby a tance. Místo sněhu a kapra tak keňské svátky provází slunce, grilované maso a velká rodinná setkání.

Vánoce mají v Keni poněkud jinou podobu než u nás. Slaví se totiž uprostřed teplého afrického léta. Křesťanství je přitom v zemi velmi rozšířené – podle sčítání lidu z roku 2019 se ke křesťanství hlásí přibližně 85 % obyvatel.

Vánoce jsou především svátkem rodiny. Lidé, kteří během roku pracují ve velkých městech, často cestují na Vánoce za svými příbuznými na venkov, aby svátky strávili společně. Na Boží hod vánoční mnoho lidí navštěvuje kostel a poté následuje velká rodinná hostina.

Na vánočním stole se často objevuje nyama choma, tedy maso pečené nebo grilované nad ohněm. Oblíbené je také ugali, rýže, chapati nebo zelenina. Jídlo se připravuje ve větším množství, protože keňské Vánoce jsou příležitostí k setkávání širší rodiny, přátel a sousedů.

Součástí oslav je zpěv, hudba a tanec. Děti dostávají dárky, často například nové oblečení, boty, hračky nebo sladkosti. Ve městech se objevují vánoční stromky, světýlka a další výzdoba, zatímco na venkově bývají oslavy jednodušší.

Keňské Vánoce tak nejsou o sněhu a mrazu, ale především o víře, rodině, dobrém jídle a společně stráveném čase.

V Litvě V Litvě se Vánoce slaví podle starých tradic – ke štědrovečernímu stolu se usedá až po první hvězdě a čeká na něj dvanáct bezmasých chodů. Zajímavým zvykem je prostírání pro zemřelé, kterým se po večeři nechává jídlo přes noc na stole.

I pobaltské státy se po rozpadu SSSR vrátily ke svým tradicím. Například v Litvě se Vánoce začaly slavit znovu 24. prosince.

Podle staré litevské tradice se rodina sesedne ke stolu, jakmile se na nebi rozzáří první hvězda. Pokud existuje nebezpečí, že bude zataženo nebo padne mlha, pozorují lidé hvězdy několik dní předem, aby určili ten správný čas.

Štědrovečerní večeře musí mít dvanáct chodů – jako apoštolů. (Stejně je tomu například na Ukrajině.) K Litevským vánočním specialitám patří makové mléko. Maková semena se vylisují, přidá se med a mléko. Nesmí chybět ani ryba a brusinkový kompot. Zbytek je jedno. Kromě ryb se ale na stůl nesmí dostat žádné maso. Ten den totiž musí člověk prožít s ostatními lidmi a zvířaty v míru.

Podle tradice se stůl prostírá i pro mrtvé. Po večeři se jídlo nesklízí, nechává se přes noc, protože se podle legendy v tu dobu přicházejí najíst mrtví. Kaledu Senis – Děda Vánoce (nebo Vánoční Stařík) chodil dříve oblečený v kožichu. Dnes vypadá jako Santa Claus.

V Lucembursku V Lucembursku jsou Vánoce především svátkem rodiny, tradic a společného hodování. Dárky přináší Jezulátko a na stole nechybí tradiční speciality jako Träipen s bramborovou kaší a jablečnou omáčkou.

„Schéi Chrëschtdeeg!“ – tedy „Veselé Vánoce!“ – je lucemburské vánoční přání. Vánoce jsou zde především časem rodiny, setkávání a křesťanských tradic. Hlavním dnem oslav je 24. prosinec, kdy se rodiny scházejí u slavnostní večeře.

Dárky podle tradičního zvyku přináší Crëschtkëndchen – Jezulátko, které je nechává pod vánočním stromečkem. V některých rodinách se rozbalují už na Štědrý večer, jinde až 25. prosince. K Vánocům patří také betlémy, adventní věnce, vánoční stromy a návštěvy kostela.

Na vánočním stole se mohou objevit tradiční lucemburská jídla. Mezi ně patří například Träipen, krvavé jelítko podávané s bramborovou kaší a jablečnou omáčkou. Oblíbené jsou také bramborové placky Gromperekichelcher a během adventu malé brioškové pečivo ve tvaru postaviček zvané Boxemännercher.

Vánoční atmosféru dotvářejí adventní a vánoční trhy, koncerty a slavnostně osvětlené ulice. Vánoce tak v Lucembursku spojují rodinné tradice, náboženské zvyky i typickou zimní kuchyni.

V Maďarsku Jak se slaví Vánoce v Maďarsku? Objevte tradiční pokrmy, symbolické zvyky, sladký szaloncukor na stromečku i Ježíška, který přináší dárky.

Vánoce v Maďarsku začínají adventem a hlavním dnem oslav je stejně jako u nás 24. prosinec – Štědrý večer, kterému se říká Szenteste. Je především rodinným svátkem, kdy se všichni scházejí u slavnostně prostřeného stolu.

Dříve býval Štědrý den také dnem půstu, a proto se připravovala především bezmasá jídla. Z této tradice se postupně stala oblíbenou součástí Vánoc ryba. Na stole dnes často nechybí tradiční rybí polévka halászlé, smažený kapr nebo jiná rybí jídla. Oblíbené je také plněné zelí a sladký bejgli, roláda plněná mákem nebo vlašskými ořechy.

S Vánocemi se pojí také řada starých symbolických zvyků. Jablko představovalo zdraví a soudržnost rodiny – v některých oblastech se rozkrajovalo na tolik částí, kolik bylo lidí u stolu. Pod ubrus se zase dávalo obilí, seno nebo sláma jako symbol dobré úrody a hojnosti. Med a česnek měly přinášet zdraví.

Velmi typickou součástí maďarských Vánoc je szaloncukor, barevně zabalené sladkosti zavěšované na vánoční stromeček. Dárky dětem podle tradice přináší Jézuska – Ježíšek, často za doprovodu andělů. Na Štědrý večer se rodina schází u stromečku, zpívají se koledy a rozdávají dárky.

Po večeři se věřící často vydávají na půlnoční mši. Vánoční svátky pak pokračují 25. a 26. prosince návštěvami příbuzných a společným trávením času. Vánoční období tradičně uzavírá 6. leden, svátek Zjevení Páně.

Na Maltě Na Maltě mají Vánoce silně náboženský charakter a nechybí koledy, betlémy, živé průvody s Jezulátkem ani půlnoční mše. Sváteční atmosféru doplňuje tradiční plněný krocan a vánoční pudink.

Na Maltě se Vánoce slaví velmi slavnostně a dodnes si zachovávají silný náboženský charakter. Malta patří mezi země s výraznou katolickou tradicí a vánoční období je proto spojeno především s narozením Ježíše Krista, návštěvou kostela, koledami a různými průvody.

Velmi oblíbenou součástí maltských Vánoc jsou betlémy, kterým se říká presepju. Lidé je staví doma, v kostelech i na veřejných místech a některé mohou být opravdu velké a propracované. Na Maltě se dokonce pořádají výstavy a soutěže betlémů. Zajímavou tradicí jsou také živé betlémy, při kterých děti i dospělí představují postavy z příběhu o narození Ježíše.

K velmi typickým maltským zvykům patří také průvod s Jezulátkem. Tato tradice vznikla v roce 1921 v Ħamrunu z iniciativy kněze Ġorġ Precy a postupně se rozšířila do mnoha měst a vesnic na Maltě i sousedním ostrově Gozo. Děti při průvodu nesou sošku Ježíška, lucerny a světla a společně zpívají vánoční koledy. Některé průvody doprovází také děti převlečené za anděly, pastýře nebo další biblické postavy.

Důležitou součástí Štědrého večera je půlnoční mše. S maltskými Vánocemi je spojena také stará tradice známá jako Il-Priedka tat-tifel, tedy „kázání dítěte“. Namísto kněze při něm příběh o narození Ježíše přednáší dítě, obvykle ve věku kolem sedmi až deseti let. Tato tradice je doložena již od roku 1883.

Vánoce se samozřejmě neobejdou ani bez slavnostního jídla. Tradičním vánočním pokrmem je plněný krocan, který se podává s pečenými bramborami a dalšími přílohami. Oblíbeným dezertem je Christmas pudding, tedy vánoční pudink plný sušeného ovoce, koření a dalších ingrediencí. Vánoční pudding se na Maltě objevuje i v tradičních rodinných receptech.

Maltské Vánoce tak spojují náboženské tradice s rodinným setkáváním, zpěvem koled, betlémy a slavnostním jídlem. Přestože se na ostrově během let objevily i moderní vánoční zvyky, právě betlémy, průvody s Jezulátkem a půlnoční mše dodnes připomínají hluboké kořeny zdejších vánočních oslav.

V Německu Německé Vánoce jsou v mnohém podobné těm českým – nechybí Ježíšek, vánoční stromek, dárky ani slavnostní večeře. Zajímavé jsou ale místní tradice, vánoční trhy, adventní zvyky a postavy jako Weihnachtsmann nebo Knecht Ruprecht.

Kde se slaví Vánoce podobně jako u nás a kde děti čekají na Ježíška? Jednou z takových zemí je Německo. Německé Vánoce mají s českými mnoho společného, přesto se některé zvyky liší podle regionu. Zatímco především na jihu Německa je oblíbené Christkind, tedy Ježíšek, na severu častěji přináší dárky Weihnachtsmann.

Vánoční atmosféra začíná už během adventu. V domácnostech nechybí adventní věnec se čtyřmi svíčkami a velmi oblíbené jsou také vánoční trhy. Mezi nejznámější patří drážďanský Striezelmarkt, jehož tradice sahá až do roku 1434.

Štědrý den – Heiligabend – připadá stejně jako u nás na 24. prosince. Rodiny zdobí vánoční stromek, rozdávají si dárky a část z nich navštěvuje také vánoční bohoslužbu. Štědrovečerní večeře se liší podle rodiny i oblasti. Často se podává bramborový salát s párky, zatímco na první svátek vánoční bývá na stole například pečená husa s červeným zelím a knedlíky. V některých regionech se připravuje také kapr.

K adventu patří také vánoční cukroví, perníčky a Stollen, slavný sladký vánoční bochník. Známý je především drážďanský Christstollen.

Dárky přitom nejsou jedinou postavou německého vánočního folkloru. 6. prosince přichází svatý Mikuláš, který dětem plní připravené boty sladkostmi, ovocem a drobnými dárky. V některých oblastech ho doprovází Knecht Ruprecht, postava s pytlem a rákoskou, která má připomínat především zlobivým dětem, že by měly být hodné.

Německé Vánoce jsou tak českým velmi blízké – nechybí stromek, dárky, koledy, světla ani rodinné setkávání. Zároveň ale každá oblast přidává své vlastní tradice a speciality.

V Nizozemsku V Nizozemsku začínají vánoční svátky trochu jinak než u nás. Děti se těší především na Sinterklaase, který každoročně připlouvá ze Španělska a 5. prosince rozdává dárky. Nechybí jeho pomocníci Pieten, tradiční sladkosti ani slavnostní průvody.

K nizozemským dětem připlouvá každý rok ze Španělska svatý Mikuláš – Sinterklaas. Na svou velkou cestu se vydává už v listopadu a jeho příjezd je v Nizozemsku velkou událostí. V mnoha městech ho vítají tisíce lidí a děti netrpělivě čekají, až dorazí na své tradiční parní lodi. Například v Amsterdamu začíná slavnostní příjezd na vodě a Sinterklaas poté pokračuje městem na koni.

Sinterklaas má své pomocníky, Pieten, a celé období vrcholí 5. prosince, kdy se slaví takzvaný Pakjesavond – večer dárků. Právě tento den je pro mnoho nizozemských rodin důležitější než samotné Vánoce. Děti dostávají sladkosti, čokoládová písmena nebo jiné drobnosti a nechybí ani básničky a písničky.

Vánoce se samozřejmě v Nizozemsku také slaví, ale vánoční období tradičně přichází až po 5. prosinci. Teprve potom se naplno objevují vánoční výzdoba, stromečky a další vánoční zvyky. Sinterklaas je tak v nizozemské tradici výraznou postavou ještě před začátkem samotných Vánoc.

A co mají Nizozemci v tomto období rádi? K Sinterklaasovi neodmyslitelně patří pepernoten a kruidnoten, malé kořeněné sušenky, a také čokoládová písmena (chocoladeletters). V zimě se pak na nizozemských stolech objevují vydatná jídla, například hrachová polévka snert nebo stamppot – bramborová kaše se zeleninou, často podávaná s uzenou klobásou.

V Polsku V Polsku začínají Vánoce až s první hvězdou na nebi. Rodiny se scházejí u štědrovečerního stolu, připravují místo pro nečekaného hosta a pochutnávají si na tradičních jídlech v čele s kaprem. Nezapomíná se ani na zvířata, která podle legendy o půlnoci dokážou promluvit lidskou řečí.


V Polsku se věří, že v čas vánoční opouští Ježíšek nebe a přijíždí na oslátku mezi lidi. V každém bytě je proto připraveno pod stromečkem trochu sena pro oslíka. Ke slavnosti se sejde celá rodina i s prarodiči a s jinými příbuznými. Zhasnou světla lamp a zažehnou svíčky prskavky na vánočním stromě. Pod stromečkem leží zabalené roztomilé dárky. Na každého je pamatováno, dárek dostane i ten, kdo nebyl očekáván. Když jsou všechny dárky rozbalené, rozezní se dům zpěvem. Za okny ve všech domácnostech čekají děti s nosíky přitisknutými na sklo. Dívají se na nebe, aby zahlédly první zářící hvězdu. Teprve potom, když se hvězda objeví, posadí se všichni ke sváteční večeři. Na slavnostně prostřeném stole stojí svícen, pod kterým leží peníz, jenž má chránit dům před chudobou. Paní domu prostře vždy jeden příbor navíc pro neočekávaného hosta. I kdyby zaklepal na dveře úplně neznámí člověk, je pozván ke stolu. Před jídlem se rodina pomodlí, otec přečte z Bible o narození Ježíše Krista v Betlémě. Potom přijde na stůl vánoční pečivo. Každý dá ze svého kousek sousedovy a popřeje mu při tom všechno nejlepší. Potom začne slavností vánoční večeře, která se skládá z mnoha jídel. Začíná se polévkou z červené řepy, které se říká boršč. Chybět nesmí brambory se zelím a houby. Nejdůležitější je ale smažená ryba – nejčastěji kapr. Večeře je ukončena moučníkem. Bývá to makový koláč, potom sušené ovoce, fíky a datle. Úplně naposled přijde na řadu rozmanité cukroví. O půlnoci chodí lidé na pastýřskou mši, nazývanou Pasterka.

O vánočním večeru dostávají dárky i zvířata. Nezapomíná se na ně, vždyť byli prvními svědky Ježíškova narození a jeho nejbližšími společníky ve chlévě. Legenda vypráví, že zvířátka o půlnoci promluví lidskou řečí a sdělují si, jak s nimi lidé zacházejí.

V Portugalsku Portugalské Vánoce se točí kolem rodiny, slavnostní večeře Consoada a křesťanských tradic. Na stole nechybí treska ani Bolo-Rei a v některých oblastech se při štědrovečerní večeři vzpomíná také na zemřelé příbuzné.

V Portugalsku patří k nejdůležitějším okamžikům Vánoc Štědrý večer 24. prosince, který se označuje jako Noite da Consoada. Název Consoada původně označoval malé jídlo podávané po dni půstu a vychází z latinského slova consolare, tedy „utěšovat“ nebo „potěšit“. Dnes se tak označuje především slavnostní štědrovečerní večeře, při které se schází celá rodina.

Na portugalském vánočním stole tradičně nechybí bacalhau, tedy solená a sušená treska. Často se podává jednoduše s bramborami a další zeleninou. V některých částech země se však vánoční jídelníček liší a vedle ryb se objevují také další masité pokrmy.

Velkou roli hrají také vánoční sladkosti. Typickým symbolem portugalských Vánoc je Bolo-Rei, koláč ve tvaru koruny zdobený kandovaným a sušeným ovocem. Oblíbené jsou také smažené sladkosti jako filhoses, sonhos nebo rabanadas, portugalská obdoba smaženého vánočního pečiva a francouzského toastu.

Zajímavý zvyk spojený s Consoadou se dochoval především na severu Portugalska, například v oblasti Minho, Porta a Guimarãese. Rodiny zde někdy nechávaly u štědrovečerního stolu volné místo pro své nedávno zemřelé příbuzné. Jinde se po večeři nechával stůl prostřený přes noc a svíčka nebo oheň měl symbolicky poskytnout zemřelým světlo, teplo a útěchu. Nejde tedy o zvyk rozšířený po celém Portugalsku, ale o regionální tradici spojenou s úctou k zesnulým.

Po štědrovečerní večeři se v mnoha rodinách dodržuje další výrazná portugalská tradice – Missa do Galo, tedy „Kohoutí mše“, sloužená o půlnoci. Vánoční období je úzce spojeno také s betlémy, které jsou v Portugalsku velmi oblíbené. Dárky si rodiny podle místních a rodinných zvyklostí rozdávají buď po půlnoci, nebo ráno 25. prosince.

V některých městech a vesnicích, například v okolí Bragançy, Guardy nebo Castelo Branco, se na Štědrý večer dodnes zapaluje velká hranice či oheň před kostelem. Slouží jako místo, kde se lidé setkávají, povídají si a přejí si navzájem veselé Vánoce.

Portugalské Vánoce tak spojují rodinné setkávání, tradiční jídlo, křesťanské obřady a úctu k předkům. Přestože se jednotlivé zvyky liší podle regionu, právě Consoada zůstává jedním z hlavních okamžiků portugalských Vánoc.

V Rakousku Rakouské Vánoce jsou plné adventních trhů, vůně cukroví, Mikuláše a strašidelných Krampusů. Na Štědrý večer přináší dárky Christkind – Ježíšek a nechybí ani ozdobený vánoční stromek. Právě z Rakouska navíc pochází slavná koleda Tichá noc, svatá noc.

Vánoce se v Rakousku slaví podobně jako u nás a velkou roli zde hraje především adventní období. Lidé zdobí své domovy, vyrábějí adventní věnce, pečou cukroví a navštěvují tradiční vánoční trhy. Adventní věnec má čtyři svíčky a každou adventní neděli se zapaluje další z nich. Jeho dnešní podoba však pochází z Německa a do Rakouska se rozšířila později.

K předvánočnímu období patří také barborky. Větvičky ovocných stromů se řežou 4. prosince na svátek svaté Barbory a podle tradice jejich vykvetení do Vánoc přináší štěstí. Velmi výraznou rakouskou tradicí je také Mikuláš a Krampus. Mikuláš přichází 6. prosince a hodné děti obdarovává sladkostmi a oříšky. Jeho strašidelný průvodce Krampus se objevuje především 5. prosince a v mnoha městech a vesnicích se konají velkolepé krampusové průvody.

V rakouských domácnostech se během adventu peče množství vánočního cukroví. Oblíbené jsou například vanilkové rohlíčky (Vanillekipferl), linecké cukroví a perníčky. Vánoční atmosféru doplňují punč, svařené víno, pražené mandle a další pochoutky, které jsou typické pro zdejší vánoční trhy.

Na Štědrý večer 24. prosince se schází celá rodina u ozdobeného vánočního stromku. Dárky zde podle tradičního zvyku nenosí Santa Claus, ale Christkind – Ježíšek. Každá rodina má přitom vlastní zvyky a tradice. Také štědrovečerní večeře se liší podle jednotlivých oblastí a rodin, takže vedle ryb se mohou objevit i různé druhy masa a další tradiční pokrmy.

K rakouským Vánocům neodmyslitelně patří také vánoční stromek. První doložený vánoční stromek ve Vídni byl podle Austria Tourism postaven v roce 1814 a zvyk se poté rychle rozšířil mezi vídeňské rodiny.

Rakousko je navíc kolébkou jedné z nejznámějších vánočních koled na světě – Tiché noci, svaté noci (Stille Nacht! Heilige Nacht!). Poprvé zazněla na Štědrý večer roku 1818 v Oberndorfu nedaleko Salcburku. Text napsal Joseph Mohr a melodii složil Franz Xaver Gruber.

V Rusku V Rusku se Vánoce slaví 7. ledna podle tradice pravoslavné církve. Předchází jim půst a slavnostní večeře, zatímco velmi silnou tradici má také Nový rok s Dědou Mrázem, stromkem a nadílkou. Zjistěte, jak se ruské vánoční zvyky měnily během sovětské éry a jak vypadají dnes.

V Rusku se Vánoce slaví 7. ledna, tedy později než ve většině evropských zemí. Důvodem je tradice Ruské pravoslavné církve, která při liturgických svátcích používá juliánský kalendář. V něm připadá Narození Krista na 25. prosince, což podle dnešního gregoriánského kalendáře odpovídá 7. lednu.

Vánočním svátkům předchází pravoslavný půst. Na Štědrý večer se proto tradičně připravovala především bezmasá jídla, například obiloviny, zelenina, houby nebo ryby. V některých oblastech se podávala také kutja, pokrm z obilí doplněný například medem a mákem.

Velmi významným zimním svátkem je v Rusku také Nový rok. Za Sovětského svazu byly náboženské vánoční tradice potlačovány a řada zvyků se přesunula k oslavám Nového roku. Tehdy se také rozšířila tradice novoročního stromku, který nahradil vánoční stromek. Dárky dětem přináší především Děda Mráz (Ded Moroz), jehož tradice je spojena právě s novoročními oslavami.

Po rozpadu Sovětského svazu se pravoslavné Vánoce opět staly veřejně slaveným náboženským svátkem. Lidé navštěvují kostely, účastní se slavnostních bohoslužeb a setkávají se s rodinou. Vedle Vánoc však zůstává Nový rok 1. ledna jedním z nejvýznamnějších zimních svátků v zemi.

V Řecku V Řecku se vánoční svátky neobejdou bez koled kalanda, ozdobených lodiček, svatého Basila a tradiční vasilopity s ukrytou mincí. Hlavní dárky děti dostávají až na Nový rok a oslavy pokračují až do 6. ledna, kdy se slaví Epifanie a žehnání vod.

V Řecku patří Vánoce a především příchod Nového roku k významným rodinným svátkům. Na Štědrý den chodí děti po domech a zpívají tradiční vánoční koledy zvané kalanda. Často přitom hrají na triangl a za své zpívání dostávají sladkosti, ovoce nebo drobné peníze. Koledy se zpívají také před Novým rokem a na svátek Tří králů.

K řeckým Vánocům patří také karavaki – malá ozdobená lodička. Především v přímořských oblastech a na řeckých ostrovech připomíná dlouhou námořní tradici země. Lodičky bývají zdobeny světýlky a společně s vánočními stromy se objevují na náměstích, v ulicích i v domácnostech.

Na rozdíl od mnoha západoevropských zemí se v Řecku tradičně rozdávají hlavní dárky až 1. ledna, kdy se slaví svátek svatého Basila (Agios Vasilis). Právě svatý Basil je v řecké tradici postavou, která dětem přináší dárky, a v tomto ohledu zastává podobnou úlohu jako Santa Claus v jiných zemích.

S Novým rokem je spojena také tradiční vasilopita, slavnostní koláč nebo sladký chléb svatého Basila. Do těsta se ukrývá mince zvaná flouri. Při krájení připadne každému členovi rodiny jeden díl a ten, kdo ve svém kousku najde minci, má mít v nadcházejícím roce štěstí. V některých rodinách se nejprve krájí symbolické kousky pro Krista, Pannu Marii, svatého Basila a celý dům.

Novoroční oslavy doprovázejí také zvyky, které mají přinést štěstí, prosperitu a hojnost. V některých částech Řecka se například o Novém roce rozbíjí před domem granátové jablko, jehož množství rozptýlených semínek symbolizuje hojnost. Známý je také zvyk „podariko“, tedy první vstup člověka do domu v novém roce, který má ovlivnit štěstí domácnosti.

Řecké vánoční období nekončí samotným Novým rokem. Slavnosti pokračují až do 6. ledna, kdy Řekové slaví Epifanii, tedy svátek Zjevení Páně. Při tradičním obřadu se žehná vodě a v mnoha městech a především v přímořských oblastech kněz vhazuje kříž do moře, jezera nebo řeky. Mladí muži se potom snaží kříž vylovit.

Ve Španělsku Ve Španělsku patří k největším vánočním událostem příchod Tří králů. Děti jim píší dopisy a 5. ledna sledují slavnostní průvody Cabalgata de Reyes. Dárky pak tradičně nacházejí až ráno 6. ledna, kdy se slaví svátek Zjevení Páně.

Ve Španělsku patří k nejvýznamnějším vánočním tradicím příchod Tří králů – Los Reyes Magos. Na rozdíl od českého zvyku, kdy děti dostávají dárky už na Štědrý večer, se ve Španělsku tradičně čeká až na 6. ledna, kdy se slaví svátek Zjevení Páně (Día de Reyes). Právě tehdy děti ráno nacházejí doma dárky, které jim během noci zanechali Melchor, Gaspar a Baltasar.

Ještě před samotným obdarováním však přichází jeden z nejkrásnějších okamžiků španělských Vánoc. Večer 5. ledna procházejí městy a vesnicemi slavnostní průvody zvané Cabalgata de Reyes. Tři králové přijíždějí na alegorických vozech, koních nebo velbloudech a doprovází je jejich družina. Z vozů se mezi přihlížející děti často házejí sladkosti a drobné dárky. Průvody se konají po celém Španělsku a pro mnoho dětí představují vrchol vánočního období.

Děti předem píší Třem králům dopisy, ve kterých jim připomínají, jak se během roku chovaly, a především prosí o vysněné dárky. Dopisy mohou odevzdávat královským poslům nebo do zvláštních schránek. Potom už musí jen čekat, až králové během noci navštíví jejich domovy.

Před spaním se v některých rodinách připravují také boty, do kterých mohou králové dárky uložit, a něco dobrého se nechává i pro jejich velbloudy. Děti tak ráno 6. ledna najdou nejen dárky, ale podle tradice mohou objevit také „uhlí“, pokud se během roku nechovaly dostatečně dobře.

K svátku Tří králů neodmyslitelně patří také Roscón de Reyes, sladký kruhový koláč zdobený kandovaným ovocem. Uvnitř se tradičně ukrývá malá figurka. Ten, kdo ji najde, získává korunu a stává se na chvíli „králem“ či „královnou“.

Španělské Vánoce tedy nekončí 25. prosince, ale jejich slavnostní období pokračuje až do 6. ledna. Právě příchod Tří králů a ranní rozbalování dárků patří k nejvýraznějším okamžikům celého vánočního období.

Ve Švédsku Švédské Vánoce jsou plné starých tradic, skřítků, světel, zpěvu a dobrého jídla. Poznejte Jultomtena, slavnostní vánoční stůl julbord, tradiční glögg i neobvyklý zvyk sledování Kačera Donalda na Štědrý den. Zjistěte, jak Švédové slaví Vánoce a jaké zvyky dodržují.

Ve švédských vánočních představách mají významné místo tomtar – skřítci známí ze starých severských lidových pověstí. Původní tomtegubbe byl domácí skřítek a ochránce hospodářství, o kterém se věřilo, že pomáhá lidem i zvířatům. O Vánocích mu lidé na oplátku nechávali misku kaše. Dnešní Jultomten, švédský rozdavač dárků, vznikl později spojením této tradice s dalšími evropskými vánočními představami a postavou svatého Mikuláše. K jeho dnešní podobě významně přispěla také ilustrátorka Jenny Nyström.

Štědrý den, 24. prosinec, je ve Švédsku hlavním dnem vánočních oslav. Už od adventu se domy zdobí světly, svícemi a vánočními dekoracemi. Velkou tradicí je také Lucia, která se slaví 13. prosince. Děti i dospělí při ní procházejí v průvodech se svíčkami a zpívají tradiční písně.

Velmi neobvyklým švédským zvykem je sledování televize přesně ve tři hodiny odpoledne. Vysílá se pořad Kalle Anka och hans vänner önskar God Jul – „Kačer Donald a jeho přátelé přejí veselé Vánoce“. Ve švédské televizi se vysílá od roku 1960 a stal se pevnou součástí Štědrého dne.

Poté přichází na řadu slavnostní večeře zvaná julbord. Jde o bohatý vánoční bufet, kde nechybí především vánoční šunka (julskinka), masové kuličky, malé párky, brambory, losos a různé druhy nakládaného sledě. Oblíbeným pokrmem je také Janssons frestelse, zapečené brambory s cibulí, smetanou a ančovičkami.

K Vánocům patří také glögg, švédská obdoba svařeného vína, často podávaná s rozinkami a mandlemi. Na stole bývá také vánoční pivo nebo nealkoholický julmust. Při slavnostních přípitcích se zpívají krátké písně snapsvisor, po kterých následuje přípitek.

Dárky přináší Jultomten, který se často objeví přímo mezi hosty. V mnoha rodinách se za něj převlékne některý z dospělých. Po rozdávání dárků přichází čas na kávu a sladkosti. Tradiční je Ris à la Malta, rýžový dezert s vanilkou a ovocem. Do rýžového pokrmu se někdy ukrývá mandle – kdo ji najde, má podle tradice štěstí a může se v následujícím roce oženit či vdát.

Švédské Vánoce tak spojují staré příběhy o skřítcích s rodinným stolováním, zpěvem, světlem a dnes už také s velmi moderní tradicí – společným sledováním Kačera Donalda.