Tradice vánočních ozdob
Stromeček lidé zdobili jednoduše – červenými jablíčky, medovým pečivem, ořechy či pozlacenými ořechovými skořápkami, perníčky, cukrovím, sušenými švestkami a podobně. Hojně využívali i jim dostupný materiál – slámu, šišky, papír, hobliny, trnkové větévky. Postupně přidávali barevné papírové řetězy slepované kváskem, obrázky s namalovanými vánočními motivy. Teprve 20. století přineslo skleněné, perníkové a čokoládové ozdoby.
Vyloženě papírové ozdoby používaly jen v Podkrkonoší. Sněhové figurální cukroví se pro změnu peklo jen v Praze v cukrářské dílně Josefa Reimanna na Linhartském plácku. Ve 20. století se v českých zemích začala výrazněji rozvíjet výroba skleněných vánočních ozdob, která navázala na zdejší dlouhou tradici sklářství a výroby skleněných perlí. Na Valašsku se např. počátky výroby vánočních ozdob datují po roce 1921, kdy zde vznikaly malé firmy, zabývající se výrobou dřevěných ozdob. S postupem času přešly na užívání skla.
O tom, že i výroba vánočních ozdob se může stát doslova uměleckou záležitostí, může svědčit např. objednávka obchodního zástupce pro americký trh u karlovarského Moseru na dodávku ojedinělé kolekce několika set kusů vánočních ozdob. Jednalo se o závěsné andílky a zvonečky z bílého křišťálu v různých velikostech, dozdobených pískováním v dílně sušické firmy Glass Galery. Z této exkluzivní kolekce si vybrala i dcera Elvise Presleyho sérii zvonků, určených k zavěšení do okna.
Od jablek ke skleněným ozdobám
Vývoj vánočních ozdob souvisel s postupným rozšířením vánočního stromku. Zpočátku se při jeho zdobení používaly především potraviny a materiály dostupné v domácnosti. Jablka, ořechy, sušené ovoce, perníčky nebo papírové dekorace nebyly pouze ozdobou, ale často také něčím, co se po Vánocích snědlo nebo jinak využilo.
Postupně se začaly objevovat ozdoby vyráběné přímo pro vánoční výzdobu. Významný zlom přineslo sklo. Za počátek výroby foukaných skleněných vánočních ozdob je považováno německé městečko Lauscha v Durynsku, kde se první skleněné vánoční koule objevily v 19. století. Odtud se výroba postupně rozšířila do dalších evropských zemí.
Také české země měly pro rozvoj tohoto řemesla vhodné podmínky. České sklářství mělo dlouhou tradici a v severních Čechách se rozvíjela také výroba skleněných perlí a bižuterie. Právě na tuto tradici později navázala výroba vánočních ozdob.
Poniklá a ozdoby ze skleněných perliček
Výjimečné místo v české historii vánočních ozdob zaujímá Poniklá v Podkrkonoší. Výroba skleněných perlí zde má kořeny na konci 19. století. Z drobných foukaných skleněných perliček se postupně začaly vyrábět také vánoční ozdoby.
Při jejich výrobě se skleněná trubička zahřeje a vloží do speciální formy. Fouknutím vznikne řada propojených dutých perliček. Ty se následně mohou postříbřit, obarvit a rozdělit na jednotlivé části. Z nich se ručně sestavují například hvězdy, vločky, andílci, zvonky nebo jiné dekorativní tvary.
Tato tradiční výroba se v Poniklé dochovala až do současnosti. V roce 2020 byla ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí zapsána na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Jde tak o jednu z českých vánočních tradic, která získala mezinárodní uznání.
Foukané a malované skleněné ozdoby
Vedle perličkových ozdob se v českých zemích rozvíjela také výroba klasických foukaných skleněných ozdob. Významným centrem se stal region Dvora Králové nad Labem. V roce 1931 zde bylo založeno Sklářské družstvo pro výrobu vánočních ozdob ve Zdobíně.
Výroba byla založena na ručním zpracování skla. Skleněná trubička se zahřála nad plamenem, vložila do formy a následně se do ní foukalo. Tím vznikl požadovaný tvar. Hotová ozdoba se poté mohla stříbřit, barvit, malovat nebo dále zdobit.
Díky ruční výrobě mohly vznikat ozdoby nejrůznějších tvarů. Kromě koulí se vyráběly například šišky, zvonky, hvězdy, figurky, ovoce, zvířátka nebo různé tematické motivy.
České skleněné ozdoby se postupně dostaly také na zahraniční trhy. Jejich kvalitu a nápaditost dokládají mimo jiné ocenění získaná na mezinárodních výstavách. Významnou událostí byla například Grand Prix na světové výstavě v Bruselu v roce 1935 a ocenění na bruselském EXPO 58.
Od tradiční výzdoby k dnešku
Během 20. století se nabídka vánočních ozdob výrazně rozšířila. Vedle skla se používaly také papír, dřevo, kov, plasty a další materiály. Skleněné ozdoby však zůstaly pevnou součástí vánoční tradice a české sklářské výrobky si získaly své místo i v zahraničí.
Současná výroba kombinuje tradiční řemeslné postupy s novými návrhy. Vedle klasických červených, zlatých a stříbrných koulí vznikají ozdoby v nejrůznějších barvách, tvarech a velikostech. Stále se však vyrábějí také tradiční motivy, které připomínají podobu vánočních ozdob z minulých desetiletí.
Historie vánočních ozdob tak ukazuje zajímavou cestu od jablek, ořechů, perníčků a slámy až k ručně foukaným a malovaným skleněným dekoracím. Některé postupy se během staletí změnily, jiné se naopak podařilo uchovat. Díky tomu dnes na vánočním stromku můžeme vedle moderních dekorací najít ozdoby, jejichž podoba nebo výrobní technika navazuje na tradice staré mnoho desetiletí.
Radostné Vánoce