První vánoční strom v Praze
První strom v Libni v roce 1812
První vánoční strom v podobě, jakou známe dnes, se v českých zemích objevil teprve v roce 1812, a to v pražské čtvrti Libeň. Na náměstí Na Stráži kdysi stál zámeček zvaný „Ztracená varta“, později označovaný také jako Šilboch, který byl obklopen malebným parčíkem. Letohrádek stával na skalnatém vrchu, který se dříve nazýval Čertův vršek. Název Ztracená varta připomínal události spojené s pruským vojskem, které zde během vpádu do Čech v roce 1757 zřídilo strážní stanoviště.
Jan Karel Liebich a jeho život
V tomto zámečku bydlel ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Jeho život byl úzce spojen s divadlem. Narodil se 5. srpna 1773 v Mohuči (dnešním Mainzu), v roce 1788 se s rodinou dostal do Pasova a právě tam pokračoval ve studiu. Roku 1791 se setkal s divadelní společností Andrease Josepha Schopfa a definitivně se rozhodl pro divadelní dráhu. V roce 1798 pak odešel s Schopfovou společností do Prahy. Od roku 1799 působil jako režisér německé činohry ve Stavovském divadle a roku 1806 převzal jeho vedení. Zemřel v Praze 21. prosince 1816.
Liebich byl vzdělaný muž se značným rozhledem a zkušenostmi, zanícený milovník umění a ve svém domě hostil umělce a jejich obdivovatele. Jeho libeňské sídlo se stalo místem společenských setkání, na která přicházeli herci, šlechtici, bohatí měšťané, učenci i další osobnosti. K jeho hostům patřil například také skladatel Carl Maria von Weber, který pro karneval pořádaný na Šilbochu v roce 1816 napsal valčík.
Jak vypadal Liebichův stromek
O Vánocích 1812 sezval papá Liebich, jak byl mezi přáteli nazýván, všechny své přátele a přichystal jim velké překvapení. Po bohaté večeři, jejímž vyvrcholením byl oblíbený kapr na černo, otevřel dveře sousedního salonu a hosté mohli v úžasu obdivovat urostlou jedli ozdobenou mnoha rozsvícenými svíčkami, pozlacenými řetězy, ořechy, jablky a dalšími ozdobami. Podle tradovaného vyprávění nechyběly ani jesličky a drobné dárky. Tento vánoční, u nás dosud neznámý zvyk měl Liebich znát z německého prostředí, odkud se tradice vánočního stromku postupně šířila.
Domácí pán své hosty příjemně překvapil a oni se mu odvděčili tím, že skoupili od lichvářů všechny jeho směnky, kterými se Liebich tehdy značně zadlužil. Tato část příběhu patří k tradičnímu vyprávění o prvním pražském vánočním stromku a objevuje se v několika pozdějších popisech této události. Podle těchto pramenů měli hosté Liebichovi pomoci právě tímto neobvyklým způsobem.
Šíření tradice v českých zemích
Samotný zvyk zdobit vánoční strom přitom nebyl v roce 1812 úplnou novinkou v Evropě. Tradice se rozvíjela především v německy mluvících zemích a do českých zemí pronikala postupně během 19. století.
Podle Národního muzea byl vánoční stromeček v českých zemích v první polovině 19. století stále poměrně novým zvykem a nejprve se šířil především mezi měšťanskými a zámožnějšími rodinami. Teprve později se dostával do dalších společenských vrstev a na venkov.
Nový zvyk se proto neprosadil okamžitě. Zpočátku byl vánoční strom především záležitostí městských a bohatších domácností. Na venkově se ještě dlouho udržovaly starší způsoby vánoční výzdoby, zejména betlémy a různé formy zelených větví či chvojí. V některých domácnostech se stromek také zavěšoval špičkou dolů nad štědrovečerní stůl, protože malé světnice často neumožňovaly postavit velký strom na zem.
Postupně se však vánoční strom stal jedním z nejvýraznějších symbolů českých Vánoc. Zpráva o Liebichově stromku se šířila Prahou a během dalších desetiletí se stromky objevovaly v dalších měšťanských domácnostech. Už ve 40. letech 19. století se v Praze vánoční stromky prodávaly a označovaly jako „Kristův strůmek“.
Vánoční strom v české literatuře
O prvním vánočním stromku se dočítáme také v české literatuře. Alois Jirásek jej připomíná v pátém díle románu F. L. Věk v kapitole nazvané Štědrovečerní epizoda. Jirásek zde zachytil Liebichův stromek jako příklad zvyku, který se z prostředí pražských a panských domů začínal šířit dál.
Vánoční strom se objevuje také v Babičce Boženy Němcové. Její popis je zajímavý právě proto, že ukazuje, jak byl nový zvyk v polovině 19. století vnímán: při vánočním stromku na Starém Bělidle Němcová poznamenává, že „babička neznala ten způsob, mezi lidem se to nedělalo“. Stromek tak v literatuře představuje nejen vánoční ozdobu, ale také střet novějšího měšťanského zvyku se staršími lidovými tradicemi.
O vánočních zvycích a atmosféře zimních svátků psala Božena Němcová také v Pohorské vesnici. Její díla jsou cenným svědectvím o tom, jak se v 19. století prolínaly starší lidové obyčeje s novými vánočními zvyklostmi.
Z novinky symbolem českých Vánoc
Z původně neobvyklé novinky se tak během několika desetiletí stal zvyk, který postupně překročil hranice společenských vrstev i měst a vesnic. Vánoční strom, který měl podle tradice v roce 1812 rozzářit salon Jana Karla Liebicha v libeňském zámečku, se nakonec stal jedním z nejznámějších symbolů českých Vánoc.
Radostné Vánoce