Historie a tradice vánočního stolování

Štědrý den a vánoční půst

Štědrý den býval dnem postním. Přísný půst měl podle tradice trvat až do vyjití první štědrovečerní hvězdy. Dospělí obvykle nejedli vůbec a muži se měli zdržet i kouření. Dětem se slibovalo, že pokud se vydrží postit, uvidí zlaté prasátko. To pak mohl některý z dospělých „vykouzlit“ například pomocí zrcátka a odrazu světla na stěně.

Po celodenním půstu následovala slavnostní večeře, která byla skutečně štědrá. Její podoba se však výrazně lišila podle kraje, společenského postavení rodiny i toho, jaké potraviny měla domácnost k dispozici.

Co se dříve objevovalo na vánočním stole

Na venkově se na svátečním stole často objevovaly potraviny z vlastního hospodářství. Patřily mezi ně obiloviny, luštěniny, houby, jablka, sušené ovoce a ořechy. Připravovaly se například hrachové a čočkové pokrmy, houbová jídla nebo vánočka. Jednotlivé pokrmy měly nejen nasytit rodinu, ale podle tehdejších představ také symbolicky přispět k dobré úrodě v následujícím roce.

Cílem bylo, aby štědrovečerní hostina obsahovala všechny plodiny, které se v daném roce v hospodářství urodily. Nešlo tedy pouze o množství jídla, ale také o symbolické přání hojnosti a dostatku v dalším roce.

Tradiční štědrovečerní pokrmy

Jen málokde byly podávány pokrmy z masa, zato nikde nechyběl Černý kuba z hub a krup a v něm nepostradatelný česnek, jemuž se odedávna připisovala posilující moc. Tradičně se například na Klatovsku, Písecku a Podřipsku podávala Muzika ze sušeného ovoce.

Nezbytnou součástí večeře bývala také čočka nebo hrách, symbolizující bohatství. I mouka měla své nezastupitelné místo v podobě vánočky, závinu, buchet a cukroví.

Na vánočním stole musel ležet bochník chleba, uctívaný jako boží dar. Nesmělo chybět ani čerstvé ovoce a ořechy.

Ryba na štědrovečerním stole

Ryby, které jsou dnes neodmyslitelnou součástí štědrovečerních hodů, byly na vesnici ještě počátkem 20. století vzácné, vyjma rybářských oblastí. Ryba proto dlouho nebyla samozřejmou součástí vánoční večeře každé rodiny.

Pokud se ryba na stole objevila, nemusela být připravována způsobem, který známe dnes. Připravovala se také s různými omáčkami, například sladkou černou nebo sladkokyselou.

Dnešní představa štědrovečerní večeře, při které se podává smažený kapr s bramborovým salátem a poté vánoční cukroví, se utvářela postupně. Na českém venkově se smažený kapr a vánoční cukroví rozšířily zejména v období první republiky. Cukroví bylo přitom v první polovině 19. století známé především v měšťanském prostředí.

Vánoční tabule a její výzdoba

Vánoční stůl měl v českých domácnostech zvláštní význam. Štědrovečerní večeře nebyla jen slavnostním jídlem, ale také příležitostí, při které se dodržovaly zvyky spojené s rodinou, zdravím a přáním hojnosti v nadcházejícím roce.

Proměňovala se také samotná výzdoba. Vánoční stromek se do českého prostředí rozšířil postupně a zpočátku šlo především o zvyk měšťanských rodin. V 19. století se zdobil například jablky, ořechy, papírovými ozdobami a sladkostmi. Na venkově se stromek prosazoval pomaleji a běžnou součástí vánočních domácností všech společenských vrstev se stal až později.

Tradice, které přetrvaly dodnes

Tradice se tak mění spolu s dobou. Některé rodiny dodržují staré zvyky, jiné dávají přednost vlastním receptům a způsobům zdobení. I to je součástí příběhu českého vánočního stolování.